Jak jsem potkal JAZZ

Kamarád, grafik a velký impresário Aleš Leznar mě jako záskok (neptejte se koho) povolal na koncert švýcarského jazzového tělesa OUA Trio, který se konal 20.5. v klubu Stará Pekárna.


Musím přiznat, že moje osobní zkušenosti s jazzem byly do té doby jen velmi velmi povrchní. Byla to pro mě jen hudba se saxofonem... Každopádně musím říct, že Švýcaři mě z toho velmi rychle vyvedli.


Celé trio se skládalo ze tří muzikantů, což byla asi poslední jistota, která mi z hudebního světa zůstala.

Hráč na kontrabass (já tomu říkám basa, ale byl jsem poučen) se pořád strašně nakláněl všemi směry a točil se kolem toho štýlka. A pořád koukal na borce s elektrikou, který ....

... seděl na židličce, pořád si podupával a šlapal na vypínače (neříká se jim efekty?). Pořád se tvářil, jako by seděl a míse a ono to ne a ne ven. Chvílemi se zdálo, že už to půjde, to se podíval na basistu - kývli na sebe To sme dobrý, to sme dobrý - ale hned zase tlačil dál. Možná jen jedl hořkou čokoládu s chilli a s tou hudbou to nemělo nic společnýho. Nevím....

No a to nejhorší nakonec. S bubeníkem jsme si nepadli do ničeho už od první minuty. To začal bušit do 2 bubínků a 1 činelu - díky tomu jsem po 15 minutách zjistil, že mám sklony k epilepsii. V další písničkách už zapojil i další bubínky a činely, ale vždycky vypadal, že je sám děsně zvědavej, jakej zvuk vyloudí. K tomu nakonec každé písničky nahodil takový mimochodem výraz To jste ještě neslyšeli, co?! A měl pravdu, nic takovýho jsem fakt nikdy neslyšel. A doufám, že už ani nikdy neuslyším!

O publiku se nebudu radši ani moc zmiňovat, seděli jsme vpředu a před náma seděla je jedna zastydlá padesátníce (to zní fakt hrozně a taky to fakt hrozný bylo).

Ale asi 3 dny na to jsem dostal hroznou střevní chřipku, když nad tím tak přemýšlím, spíš to bylo dokončení totální tělesné očisty. Tělo mě varovalo, že nevydrží všechno. Budu si to pamatovat - i proto píšu tento článek. K varování sebe a generací budoucích!

Kulaté narozeniny kulaté Mikletič

Po tradiční debatě jsme vyrazili na narozky t.č. silně těhotné Mikletič do Rančířova. Tato víska se nachází jižně do Mekky Vysočiny. Naše neomylná navigace nás tam dovedla, snad i nejlepší cestou.

Akci byla milá, pivo skvělé a lidé jakbysmet ;) Dokonce jsem nebyl tradičně agresivní a chlácholil místního opilce, který přišel prudit. Jenže co čert nechtěl - Mikletič zbuntovala spoluoslavence Šamana, který vystartoval mezi štamgasty hledat a trestat provinilce. Naštěstí z toho nakonec vyvázl skoro bez šrámu, mohl si dát náš špekáček a předat dalším pokolením fotky - kolekce 1 a kolekce 2.

Brno-ČH-Brno

Krásnou sobotu jsme si zpříjemnili výletem na závod Kola pro život, na kterém startoval i Tomáš Klein. Místo nabídky VIP stánku (autobus do Černé Hory nám ujel) jsme vyrazili na klobásku a bramborák. Povzbuzen kvalitním černohorským pivem jsem odzbrojil Sváťu a uzmul mu čtyřkolku :)

Pár fotek

Pánská (skoro) pitztalská jízda

Slavit první máj na lyžích? Ano, můžu doporučit!

Na radu Karla K. jsme vyrazili prozkoumat další rakouský ledovec Pitztal. Pokud člověk překoná strach, že uhoří v obstarožním vláčku ala Kaprun, dočká se malého střediska s několika lanovkami, ale hodně solidními sněhem (1. května 3m), spoustou Poláků a Čechů a jen 1 hospodou! Naštěstí nás Karel prováděl i po nočních klubech :)

Rodinný penzion se snídaní byl moc příjemný, kdyby rána nekazil Zachin vypouštěním armádních plynů do nevětrané sociálky :(

Fotky z mobilu - nejsou a nebudou, omylem jsem je smazal :(