Uz jsem prisel na to, koho mi Janda nejvic pripomina. Je to Saturnin. Kdo jiny by v den odjezdu na otazku “Kdy odjizdime“, odpovedel, ze ptanim se nas odjezd neurychli. Nastesti je z danovych duvodu vlastnikem noveho Pasattu, ktery neni treba v obdobi zajizdeni setrit. Se zenu nas nekolikrat posunuty odjezd prakticky nehl, ale zdravi tchana, jenz trpi vysokym tlakem, bylo povazlive zkouseno.
Let probehl trapne klidne, az na to, ze nase trapne ztratove aerolinky v noci roznaseji teplou veci. Mirne komplikace nastaly pri pasove kontrole, kdy postupne tri urednice nedokazaly pochopit, ze jedeme do Israele, nevime, kam, nevime, kde budeme, bydlet a vubec nikoho tady nezname. Nastesti nas zachranilo vlastnictvi Lonely Planet a Saturnina, ktery nerozumnel, nechapal vaznost situace, takze se velmi mile na kazdou otazku usmival.
Levnejsi letenky v sobotu jsou prima, dokud jsme nezjistili, ze neni, jak se dostat z letiste. Nakonec jsme chytli taxik za dvojnasobek ceny z pruvodce (160sekelu), ktery nas ochotne zavezl do mesta, dokonce primo do hotelu.
Tady se opet ukazalo, ze pruvodce pravdepodobne pracuje s jinou zemi, ci menou. Po delsim smlouvani, jsme se dostali na akceptovatelnou cenu, ale bohuzel jsme zjistili, ze hotel ma i kratkodobe vyuziti uzkou skupinou obyvatel, coz nas odradilo.
Vydali jsme se na trnitou cestu po pobrezi smerem k hstoricke ctvrti Tel Avivu, jaffe. Po ceste se na zzelelo stare babicky, ktera nam nabidla snidani. Diky zastaveni jsme nahodou narazili na nejlepsi hostel v zemi, aspon podle pruvodce. 530 sekelu za palandy - to neni buhvico. Navic v babiccine kafi plavaly larv. Konat dobre skutky se nevyplaci - v Israeli dvojnasob.
Dlouha cesta po pobrezi lemovanem mrakodrapy byla korunovana uspechem v podobe krestanskeho penzionu Beit Immanuel, kde jsme dokonce presvedcili recepcniho krestana, ze Petruska je nase pribuzna. Za rozumnych 480 sekelu pokoj for4 nam prisel jako oaza v pousti blaznivych cen.
Prohlidku Jaffy jsme si okorenili ochutnavkou kebabu, hotdogu, fresh granatovych dzusu, zmrzliny a Petruska i nejdrazsiho vina (0,2 za 42)
Celou bodu nam lezi na srdci 1 vec. Jak je mozne, ze ceny radove neodpovidaji pruvodcum, kteri jsou vsude jinde zcela spolehlivi. Nabizi se 2 vysvetleni
1) jsme blbi turisti, kteri si nechaji napalit cokoliv
2) pruvodci jsou komplot celosvetoveho Zidovstva za ucelem ziskat turisty pro financovani ovladnuti Zeme a prilehleho vesmiru.
At je to tak, nebo tak, Zidi nas pekne serou tim, jak je tu vsechno prepalene.
31.1. (Haifa)
Po krestanske snidani vyrazime shanet auto. Rychle ztracime nadeji, ze autem projedeme i do Jordanu. Vitezi Sixt, protoze nam se s Jandou nejvice libi borec.
Puvodne jsme dostali Subaru, ale pak se v nas hnuly vlastenecke pudy a preskocili jsme do krasne vybydlene skody Roomster. Janda svym typickym zpusobem ovladl automatickou prevodovku, takze jsme byli v Cessarei obratem. Poobdevali jsme pred supermarketem jahody, zavinace a croaisanty pod kuratelou ruske securitacky.
Prohlidku aquaduktu jsme spojili s ochutnavkou priboje, kde Jandik zacal hledat barevne kaminky. Anticke mesto jsme tedy vypustili jako nezajimave.
V Haife jsme se ubytovali v St. Charles Hospicu pod dohledem radovych sester. Pokusy o obraceni krize Vavra sabotoval.
Vecer byl ve znameni shaneni falafelarny. Iluze o puvabnem pristavnim mestecku vzaly rychle/pomalu za sve. Nakonec jsme vzali za vdek bagetou s kurecim masem.
Znacne neuspokojeni jsme vyrazili tagem na Mt. Carmel, kde to byla uplne uplne jina liga. Po kratke obchuzce jsme si vybrali Beer restaurant slibujici 120 druhu piv. Bohuzel nic nepsali o silene hromade smradlavych jednookych kocek. Petruska udelala velkou chybu, ze si dala vino, ve kterem plaval chrchlik. My otestovali vsechny typy ovocnych piv, Vavra si konecne koupil bagetu k veceri, zavolali si protivneho taxikare, supli lahvinku vina, uheracek a sli do hajan.
1.2. (Eliášův oheň)
Hned rano doslo k zasadni katastrofe. Jandik rozbil svoji exkluzivni slivovici, snazil se ji zachranit, pricemz se porezal a nic nezachranil. A pak o tom neustale mluvil.
Po dalsi krestanske snidani jsme vyrazili do narodniho parku, ktery podle pruvodce sliboval prohlidku na nekolik tydnu neutuchajici zabavy. Nebylo tam vubec nic.
Drobna zastavka u koz a podivne budovy s ostanatym dratem v nas vybudila reportrske vasne. Bohuzel pro to nemela pochopeni izraelska armada, ktera si podminovala odjezd vymazanim fotek. Moudrejsi ustoupi...
Po ceste se nam povedlo najit konecne spravnou arabskou hospodu se zahalenou pani, ktera nam moc dobre uvarila. Bohuzel jsme neprokoukli, ze Petruscino jidlo je predkrm, takze jsme ji ho snedli, kdyz kourila. S Jandou jsme si obohatili rozhledy o kure z pytliku se skorici a sladkou ryzi s madlema.
S plnyma zaludky jsme se presunuli na jedno z asi tisice strasne hrozne moc moc vyznamnych mist - horu Sv. Eliase, kde Elias, tenkrat jeste nebyl svaty, bojoval s nekrestany. Vsechny je tam privedl, s usmevem, obklicil nahore na hore, kde je zlomenym a zniceho nic i ohnivym mecem straslive zmasakroval. Diky tomu se stal svatym, ma na hore kostel a 4 mnichy a obcas i autobus s Japonci.
Vinarske mestecko Zichron Jaakov sice bylo bez vina, ale zato baron Rotschield rozdaval penize a vesnice zakladal a nakonec si tam nechal za svoje kapitalisticke penize vybudovat megamauzoleum. Melo byt uprostred hrbitova, ale bylo kus za mestem, takze jsme prijeli az po zaviracce, coz nam dopredu rikal Forrest Gump.
Zriceninu krizackeho Atlitu jsme po ceste minuli, takze nam opet zustal jen Beer House a kocicky. Nove objeveny Francziskaner nam byl tak prijemnym spolecnikem, ze jsme o 45 minut prosvihli vecerku, probudili Petrusku a nenechali usnout jeptisku...
2.2. (Akko/Acre)
Dalsi krestanskou snidani jsme ukoncili pobyt u jeptisek, zaplatili nektestanskych 280 usd a vyrazili do neskutecne posvatnych zahrad Babai. Zahrady jsou skutecne neskutecne neuveritelne krasne, svatyne, kam se chodi boso je takovy vetsi obyvak.
Namorni muzeum obsahuje asi nejake strasne tajne informace, protoze si sekuritak dulezite prohlizel nase pasy. Muzeum samo o sobe stale celkem klasicky za prd. Smer Akko jsme vyrazili po prijemne silnici. Zaparkovali jsme u majaku, minuli pomerancovou budku a zanorili se do krizackeho tunelu.
Lazne za 25 jsme vynechali, supli kebab z osliny a vyrazili do muzea podzemniho odporu. Tady nam Vavra svym syrskym razitkem zajistil dukladnou prohlidku. V muzeu nebylo vubec nic, krome opratky.
Na mesto pod mestem (unesco) jsme vyrazili uz jen s Jandikem. Prohlidku jsme pojali velmi dukladne, vcetne nedokoncenych mist.
Po ceste zpatky jsme si zdalky prohlidli krizackou zriceninu Monsfort a dorazili do strasne posvatneho Safedu/Tsafedu. Ubytovani v pokoji pro 2 hobity za tradicni cenu bylu furt lepsi, nez spat s kanibaly. Misto vecere jsme si dali pizzu, pry nejlepsi v Israeli. Uz si dalsi radsi nedame... Sunka nebyla, vice pry pri poslednim uctovani.
3.2. (Safed, setkání s Marou)
Od casneho rana bloudil po Izraeli i Mara. My vyrazili na snidani a hledat krizacky hrad. Hotelier zmekl po zaplaceni neuveritelne premrstene ceny a poradil nam navstevu kostela, kde Jezis nakrmil zastupy ze 2 ryb a 5 chlebu. Dnes tam maji rybnicek s rybama, ktery si vsichni foti.
V Safedu nebylo lautr nic, snad jen umelecka kolonie. Znacne netrpelivy Mara nas bombardoval smskami, takze jsme vyrazili do Tiberiasu. V navalu nadseni ze shledani jsme stahli celou flasku kubanskeho rumu. Vzhledem ke skluzu jsme se rozhodli vypustit Nazareth, stejne by tam nejspis byl jen kostel navic, a vyrazili na hranice s Jordanskem do Beit Sheanu.
Povedlo se nam oslovit mistniho hocha, ktery umel anglicky jeste hur nez papirnik. Ukazalo se to jako stestna volba, protoze jeho sestra pracovala v mistnim hostelu, ktery nam nabidl zatim nejlepsi ubytovani se snidani za tradicnich cca 100 sekelu za noc a hlavu.
Na hranicich jsme se nedozvedeli vubec nic, takze jsme se vratili, udelali si cuba libre bez ledu s cerstve utrzenym citronem, totalne hnusnej Carlsberg na recepci a vyrazili do mesta. Prikrmili jsme a honem do hajan...
4.2. Jordan, Jerash
Imigracni urednici se po kratke hadce shodli na podobe vstupniho viza a mohli jsme vyrazit shanet taxik. Za vladou regulovanou cenu 29d jsme vyjeli do Jerashe 2 taxiky.
Cesta probihala bez komplikaci do hor, kde zacalo snezit. Z reakci taxikare jsme pochopili, ze snih neni v Jordansku uplne bezna vec. Kombinace letnich pneumatik, spatnych ridicu a pekelne prudkych kopcu nam byla malem osudna. Prudky sjezd nas ridic se zjevne neovladatelnym autem zvladl bravurne, i kdyz mu evidentne hodne lepilo.
V Jerashi nam krasne rimske rozvaliny kazil urputny dest a zima. Na kost promokli a zmrzli jsme vyrazili na obed, kde nas potesili mili Jordanci.
Zpatecni cesta byla trosku okruzni, protoze se ridici evidentne bali snehu jako Pepa krize. Na hranicich jsme si zase pockali hodinku na bus do Israele. Hranicni kontrola zacala tim, ze si me vybrali na hloubkovou kontrolu. Celnik me vyzul, prohmatal, ale na nejhorsi nastesti nedoslo. Vetsi problem nastal se syrskym razitkem ve vavrove pase. Zmatena celnice si nevedela rady a k tomu neumela anglicky. 6 years ago si vylozila jako 6 let v Syrii, coz zpusobilo solidni poprask. Nakonec jsme se domluvili a stastne dorazili na pokojicek dopit druhou lahev keptna morgena.
5.2. Jericho
Snidane probehla velmi nekrestansky s divci skolou. Tunaka a vajicka nam musely prinest oddelene, aby to kobylky nespasly.
Vzhledem k desti a zime jsme zmenili plany a posunuli pobyt u Mrtveho more. Na treti pokus jsme se dostali do Jericha, kde byl strasne stary strom a strasne stary schody. Oboje strasne zajimavy... Nastesti na namesti byl holic, cehoz vyuzil Mara a nechal se mazane porezat. K obedu jsme supli prima grilovane kure a Vavra nic. Do auta jsme si nakoupili cerstve ovoce.
Misto lanovky jsme rozhodli najit cestu do sklaniho klastera po vlastni ose, jak nam poradil prodavac cerstve mackaneho dzusu s nohou 52 . Na 3 pokus se nam to i povedlo. Po kratkem prudkem vyslapu jsme zjisitili, ze mnisi maji zavreno. Kolem nas poskakovali 2 Palestinci, kteri zjevne netrpeli zavrati, na rozdil od Mary, i kdyz je mozne, ze to byla jen zaminka, aby se mohl omotat kolem Petrusky.
Cestu do Eilatu jsme zvladli diky Jandikovi v rekordnim case, ubytovali a vyrazili zjistit, ze mesto stoji fakt za hovno. Pivko v irske a pokus o uloveni prvni izraelske geocache s Jandikem. Bohuzel nevysel, protoze byla tma jak v pytli. Pri navratu jsme vsechny probudili a bylo :)
6.2. Petra, Jordan
Z blesarny jsme se snazili rychle vystartovali do Jordanska. Bohuzel se nam to moc nepovedlo. Nastesti prechod fungoval mnohem benevolentneji, takze jsme prosli za par minut a 100 sekelu. Po chvilce smlouvani s taxikari jsme se dostali na 170d a vyrazili.
Za chvilku doslo na obligatni snih, tentokrat jsme projeli skoro az nudne. V Petre nas vcetne Petry zklasli o 33d na hlavu a vyrazili jsme za Indiana Jonesem.
Petra je neuveritelne obrovska, takze jsme ji spis probehli, i kdyz to trvalo 4 hodiny. Behem prohlidky se Petra seznamila s nejakym strasne znamym a dulezitym Cechem, ktere jsme neznali a nikdy nevideli. No nechtel prozradit, jak moc je znamy a dulezity...
Cestou zpatky jsme zastavili v restauraci cosnistosnis a Mara se nas snazil zlomit na spani s Beduiny ve stanu s jeepem. Nakonec jsme odolali a vyrazili ulovit jinou kesku. Pridala se k nam Petra, ale potme ve wadi jsme zase neuspeli, tkaze jsme se dorazili nakulit do nasi oblibene irske.
7.2. Eilat, Ramon
Rano jsme drobne upravili plan - pres Marovy usilovne protesty jsme ulovili prvni izraelskou kes na miste vcerejsiho neuspechu. Po uprave souradnic to byla hracka. Nabuzeni uspechem jsme obratem ulovili na plazi druhou kes. Vzhledem ke slunecnemu pocasi 15-25st jsme otestovali more a byla to fakt pecka. Par koktejlu, spaleny Janda a obidek v irske - rychly odjezd se nam trosku nepovedl.
Na krater Ramon jsme dorazili kolem 5, lamicky na lamicci farme jeste nehajaly. Jen Mara trosku chytl boleni briska, pry po opakovanem prujezdu kruhacem, takze si sedl na pozici navigatora. Veceri v Dimone s ruskou obsluhou a pulkou izraelske armady jsme zmakli vcetne vyborneho kaficka.
Hostel Ein Gedi nas nechtel pustit, i kdyz byl slyset na 100 honu. Na detskou diskoteku nas nepustily, takze jsme dopili merunku s vinem.
8.2. Masada, Mrtvé moře
Po ranu jsme vyrazili na vubec nejvic posvatne misto pro Izraelce, i kdyz tady jeden nikdy nevi, posvatny tady je lecos.
Josephus Favius tady pres rok dorazel zidovske povstani. Kdyz to neslo a neslo, tak se strasne nasral postavil tam dalsi horu, ze ktere udelal do pevnosti diru a sel spat. V noci se Zidi nahore poradili a do rana se podrezaly strepy z hrncu. Pevnost pak zchatrala nez si tady udelali Zidi stat a zacali si Masadu znovu opravovat.
My jsme mastnacky vyjeli lanovkou, praskli par fotek a vyrazili chytit leteckou kesku. Po uspechu jsme se vyrazili pomatlat bahnem a machnout se Mrtvem mori. Pres zakaz piti vody jsem si hned lokl a cakl do oci. Neni uplne buhvico.
Do Jerusalema jsme dorazili za chvilku, nasli si ubytovani (Hostel Goldon Inn) s krasnym vyhledem - do zdi a na reznictvi. Vecer jsme si zpestrili hledanim hospody, aby to nebyla turisticka mrdka. Nakonec jsme skoncili u detske armenske hospody na palestinskem pive.
Noc byla okorenena bojovkou s Marovou srackou a Petroonelinou silenou zimnici, protoze na pokoji nefungovala klima. Jandik se stal radovou sestrou - Marovi nosil prasky a Petronelu zahrival svym muznym telem. Kronikar to ma z doslechu, ponevadz spal spankem spravedlivych...
9.2. Jerusalem
Nemuseli jsme slapat daleko - kousek od reznictvi, primo na via Doloresa jsme se zabouchli do hostelu Hashimi s maramorovym schodistem a prekrasnym vyhledem. Vzhledeme ke striktni politice jsme museli vzit 2 pokoje, ale arab nam dal prijaelnych 120 na hlavu - nebylo co resit. Vzhuru po stopach bozich!
Bazilika sv. hrobu je zvlastni slepenec kostelu a mnoha ruznych nabozenstvi. Uvnitr lze narazit na svate praskliny ve skale, pocmarane zdi, traktor nebo horu Golgotu. Nam neznabohum to tolik nereklo, ale s ostatnimi to obcas stestim obcas prasklo o zem.
Z vubec nejvic krestanskeho mista jsme si seslapli na vubec nejvic zidovovske. U Zdi narku jsme si taky cmrkli papirky - co kdyby, ze?
Ve snaze uzavrit okruh vubec nejvic posvatny okruh jsme vyrazili na Chramovou horu. Po ceste jsme sebrali 2 kesky, ale do Al Aksa nas uz nepustili.
Muze to pusobit, ze jsme nachodili 10tky kilometru, ale televizni kamery umi krasne kecat. Vsechny tyhle mista jsou mala a jen par set metru od sebe svete div se - Zed narku je kolem Chramove hory. Tohle nejde rozdelit jako Berlin!
Vecer v palestinske...
10.2. Jerusalem
Po ranu jsme se pokusili strihnout Al Aqsu, ale porad jsme nachazeli jen vstupy pro muslimy. Nakonec jsme dosli k mostku u zdi narku, tesne pred zavirackou v 10, takze nas arabsky nahanec rychle nahnal zase zpatky do brany, takze jsme videli prd.
Jako alternativni program jsme strihli Sion, misto posledni chalky. Navic si tam udelala ker Panna Maria po krizovacce. Mozna je tam i hrobstup zakazan. Pry to je politika...
Chramova hora ma 2 krasne mesity, ale nas nepustili ani do 1. Mara zkousel uplatit vratneho muslima, ale ten byl jak skala.
Cestou na Olivovou horu jsme zastavili na obed v mistnim obcerstveni. Zahy se rady posranku rozsirily o Jandu a Vavru. Petronela v krecich odesla na pokoj.
Pod Olivovou horou jsme prosli Zahradu Getsemanskou a hrbitovem, kudy si to nejspis povali Spasitel, kdyz zacne budit verne ovecky a osliky. Nahore uz bylo zavreno, tak jsme skocili na kavicku a zahrali si kulec, coz nebyl s ohledem na uroven nasi hry prilis dobry napad.
Pekny konec vecera zajistil citron, cola a 2 lahve Bacardi. Cuba libre!
Velmi velmi rychly start do Bethlema se nam zase torsku zasekl pri ranni stavicce a foceni s vojaky a vojandou. Cestu jsme chytli docela prima. U Zdi nas vojaci obratili ke spravne dire, kde jsme zase projeli jako Jezis via Dolorosou.
Zaparkovat v Bethlemu nebylo uplne snadne, zvlast kdyz jsme u auto poradali prevlikaci orgie, kterych si vsimla i jinak laxni mistni policie a donutila nas k premisteni o 20m.
Presuny nas tak zmohly, ze jsme museli ziskat ztracene sily palestinskym pivem Taybeh. Nase zizen evidentne zaujala.
Kostel Zrozeni je celkem maly barak, co ma jeste mensi dvere. Puvodni byla velke, ale orizli je, aby se tam nejezdilo na koni, coz by Monika jiste brala jako velkou nespravedlnost. My se ohli a videli tradicni kombinaci hadry-obrazy-svicky-sutr. Cestou zpatky dalsi Taybeh a hura zpatky za Zed.
Mirna hadka ohledne navstevy Ramallahu skoncila vitezstvim dobrodruznych povah. Po chvilce bloudeni jsme projeli kruhakem na vsechny smery do hardcore Palestiny. Po dalsim bloudeni a natankovani jsme chytli i smer Ramallah.
Najit barak Jassira Arafata nam chvilku zabralo, ale stalo to za to. Palestinci nejsou mrdky, co zaviraji jako Zidaci, takze jsme videli nejen hrobecek, ale i bazenek a lampasacka okounka.
Cestou zpatky jsme trosku zakufrovali, ale nakonec jsme trefili chechpoint Charlie. Ve fronte nam palestinske deti omyli okna a kdyz jsme nechteli zaplatit, tak nam malem rozmlatili i auto. Hranicni kontrola nam tradicne probrala batohy.
V Tel Avivu nas povozil dost nadranej Janda, dali jsme gyros a vytuhli na krestanskem hostelu.
12.2. Tel Aviv
Rano jsme zajeli vratit auto, svezli se vlackem z letiste a bloudili po Tel Avivu ve snaze nakoupit darky. Petronela nakoupila tunu orisku, parkrat se snazila prevlict do sukne a Vavra nakonec nestihl kosmetiku Ohava.
S Marou jsme dali notne ledove Stredozemni more a i pres zakaz koupani dokoncili triptych.
K veceri bylo knedlo-vepro-zelo a rizecek, Petronela polivku neudrzela.
Happy hour u Thajky klapla tak dobre, ze jsme malem nestihli letadlo. Tri hodiny sacovani necekal nikdo. Vse dobre dopadlo a my rano dosedli doma.
Jednou asi stacilo, co? ;o)
Fotky - zatím jen od Pepy
Žádné komentáře:
Okomentovat