Rok se s rokem sešel a my opět vyrazili na dovču. Našeho starou věrnou průvodkyni Marušku jsme museli, vzhledem k jejím stařešnickým vrtochům, nechat v Brně a vyrazili jsme s ještě neotrkaným Avensisem. Nutno říci, že se svého úkolu zhostil zdatně. Letošní cestování bylo díky mému řidičáku a menší ploše Slovenska méně náročné, leč zato vedené v neskutečném tempu, přijeli jsme ztahaní jako koně. A spokojení:)
Na první den jsme si naplánovali (v předvečer odjezdu) túru na Velký Rozsutec a podle doporučení MFDnes jsme zakotvili v malé dědiné, jež zovala se Štefanová. V penzionech se nám vysmáli, že jedeme na blint bez ubytování.. no a my jsme se jim taky pak smáli, když jsme našli super privát:) Velký Rozsutec je vskutku VELKÝ, 1609,4 m. Vedle něho stojí Malý Rozsutec, takový Rozsuteček...No na vrchu je to jenom holá skála, kde skáčete jako koza - teda jestli se kolmo vzhůru po cestičce široké 30cm dá skákat jako koza..lezete přes klučinu a po řetězech..abyste se pak rozhlédli a absolvovali to celé znova a dolů. Ale byla to krása. Na úpatí kopce je pár lávek a žebříků, pod kterými teče vodopád..lézt po nich je docela zážitek. Večer jsme si dali Demänovku a šli chrunět...
V pondělí je tradičně všechno zavřené a tak jsme jen dojeli do vesničky Demänová, sjeli super horskou dráhu, obešli Liptovský Mikuláš, vydusali na Žiarskou chatu a sjeli dolů 5 km na koloběžkách - pro mně osobně nejlepší zážitek celé trasy. No a večer jsme zkusili i Tatralandii, proslulý thermalpark s asi 10 tobogány. Černá díra, kde nic nevidíte a háže to s vámi jak na centrifuze byla moc i na Pepu - jednou a dost. Pojmenovali jsme to adrenalinové pondělí:)
Úterý bylo zasvěceno pekelně drahé Demänovské ledové jaskyni, hradu Orava a vesničce Vlkolínec - takový poklidný kulturní den.. Za to ve středu jsme měli zážitek v Prešově - světový unikát - muzeum Solivar, nádherné, celé zachovalé, koňský gápel (?) i dřevěné tanky na skladování solánky(voda s rozpuštěnou solí) - všechno originál a 200 let staré, naprosto monumentální. A výborný průvodce, zaujatý, chytrý, ochotný, na všechno připravený odpovědět. A za pakatel.
V noci na čtvrtek jsme spali v naprosto tristní ubytovně Sivá brada...neuvěřitelné, super týpek jako hospodář, tuhototalitní zařízení a na zdech parohy...no to byste museli vidět...ono totiž na východ od Popradu už nic není, mrtvo, na turisty koukají jak na zjevení.... a následoval okruh na Muráň - přes Tokaj, naprosto spálená část Slovenska, vinice nejsou vidět...prý jsou na opačných stranách kopců. Slovenská oblast Tokaj zahrnuje jen katastr osmi obcí, jen tady mají právo vyrábět pravé tokajské. No samozřejmě jsme si přivezli:) (P.P. Cestou jsme jeli kolem U.S. Steel (pro pamětníky VSŽ). Nejsem si jistý, jestli Verne inspiroval Rezeše, nebo Rezeš Verna, ale je to Ocelové město, jako z pohádky - prostě nádhera)
Muránska planina je NP, naprosto krásný kus panenské přírody a totálně "tourism free zone". Nádherná túra druhý den (podrbala jsme si proslulé muránské noriky) a trochu zmatků, když jsme ztratili značku, v příšerném terénu se vysápali na obrovskou horu (1400m) a zjistili, že zas musíme dolů. No Pepa to chtel projít přes hřeben...ale musel brát ohled na svou slabou, ubohou křehkou polovici, která si sedla na strom a řekla, že buď dolů nebo nikam..no já se stydím:)
Večer jsme měli co dělat, abychom došli zpátky do Muráně, sotva jsme lezli...no a hospoda byla za chvíli plná českých fotbalistů ze Zlína..prý družba z 50tých let, co se stále druží..hezké ne?! Příjemné posezení a dlouhé spaní na druhý den...
No a pak už jen Banská Štiavnica, Kremnica (v opačném pořadí) - nádherná města, Kremnica bez tursistů, Štiavnica plná, romantický penzion, skvělá kavárna, do pelechu a ráno domů přes Topolčianky, kde je slovenský národní hřebčín - no moc nám toho neukázali, na to, že jsme tam tři hodiny čekali, až nás pustí dovnitř...
And that's all falks:) (photo)
A pár faktografických poznatků perem romanopisce
Pro "dobrodružné" povahy, jako jsme my, skýtá Slovensko téměř ideální cíl dovolené. Není daleko, domluvíme se a není třeba se bát domorodců. Ceny jsou prakticky identické (už není pravda, že tam je levno) a peníze mají stejné hodnoty.
Na slovenských silnicích se jezdí velmi dobře, v pohodě jsme najezdili 1702,8km. Sice dálnic je hodně poskrovnu, ale na silnicicích nižších tříd je klidněji než u nás. Na dálnici D2 z Bratislavy je ruch asi jako kolem Jihlavy 31.12. mezi desátou a půlnocí.
Méně nároční cestovatelé nebudou mít, stejně jako my, problém ani s ubytováním. V turistických destinacích se dá najít množství privátů za rozumné ceny (200-300 Sk na hlavu a noc), jinde se dá domluvit - a v horách ubytovává snad každý. V dobře viditelných penzionech ale bývá problém - je plno.
Na vzhledu slovenských se velmi drasticky podepsala husákiáda. Mnoho jinak pěkných vesniček "zkrášlují" sklěněno-železné konstrukce známých tvarů, pokud náhodou není na náměstí hned chemička nebo továrna na zpracování rud v zájmu industrializace.
Na Slovensku snad není hrad, který by neměl podobu zříceny, případně do základů nevyhořel. Interiéry podle toho vypadají, exteriéry také mají většinou to nejlepší za sebou. Přístup k památkám je trošku odlišný...
Pro milovníky piva skýtají slovenské hospody zákeřnost. Vývěsní štít a jidelní lístek vždy nabízejí piva, která spolehlivě netočí. Na první pohled by se mohlo zdá, že Plzeň je na každém rohu, ale vždy místo ní dostanete kvalitnější náhradu v podobě Šariše, Corgoně, Bažanta,... Případně je na štítu a sklenici Corgoň ale ve sklenici Gambrinus. No hlavně, že je to pivo.
No a nakonec jsme si připravili (v zájmu zvýšení interaktivity našeho blogu) detektivní kvíz. Kdo zabil ptáky na fotce? Řešení možno psát do diskuze.
Žádné komentáře:
Okomentovat