Ingredience
špekáčky (nejlépe Steinhauser), cibule, kozí rohy, feferony pálivé, ocet, sůl, Deko, nové koření, černý pepř (mletý a celý), barevný pepř, bobkový list, hořčičné semínka.
Postup
Špekáčky oloupeme a nakrojíme. Cibuli nakrájíme na půlkolečka a spaříme horkou vodou, aby nezhnědla. Do hrnce nasypeme cibuli a klademe špekáčky, do kterých vkládáme cibuli a kozí rohy (není třeba do včech). špekáček se tak roztáhne a lépe se naloží. Každé patro dosypeme cibuli a přidáme 1-2 feferonky a 1 bobkový list.
Nálev připravíme z vody a octa cca 1:1. Přilejeme nálevy z feferon a kozích rohu na chuť. Přidáme sůl, koření a Deko (cca 1/4 balíčku na 2l nálevu). Rozemeleme barevný pepř - dodá aroma. černý mletý pepř je zase dodá ostrost. Dobře promícháme a ochutnáme. Nálev by měl "chutnat".
Zalejeme buřty a necháme cca 10-14 dní odležet v lednici. Když se nechají venku, stačí cca 5-7 dní.
čtvrtek, prosince 30, 2010
Kachna na hruškách by Pixy
Luxusní jídlo nemusí nutně znamenat jídlo ani drahé, ani složité, ani časově náročné. Tohle byl třeba nedělní oběd pro dva dospělé a dvě malé děti, vyšel na méně než 150 korun a vzal si asi 15 minut práce.
Kachní prsa bez kosti jsem rozdělil na dvě části (tam, kde byla hrudní kost), kůži nařezal do mřížky, z obou stran osolil, posypal kmínem a vetřel pěkně do masa. Na rozpálenou pánev jsem kápl trošičku olejea položil na něj maso kůží dospod. Nechal zatáhnout, osmažil i z druhé strany a ještě nějakou chvíli nechal znovu smažit tu kůži. Mezitím jsem si do pekáčku připravil asi 3–4 hrušky. Protože není zrovna sezona, spokojil jsem se s kompotovanými. Oloupané, rozpůlené, nakrájené na klínky. A zasypal jsem hrstí rozinek. Nahoru jsem položil kachnu (tentokrát zase kůží nahoru) a přelil vypečeným tukem, co zůstal na pánvi. Dal jsem dopéct do trouby, asi 40 minut na 180 °C.
Větší cibuli jsem nakrájel na klínky a dal do hrnce na rozehřátou lžíci sádla. Když byla smažená do zlatova, přidal jsem trochu tymiánu, vrchovatou lžičku medu a dvě špetky mleté skořice. Přidal jsem lžičkumouky, trochu vše osmahl a zalil malou skleničkou (320 g) sterilovaného červeného zelí. Zelí bylo velmi měkké, nepotřebovalo už vařit. Nechal jsem to provařit asi 10 minut a stačilo to.
Hotovou kachnu jsem vyndal na prkénko a nechal chvilku odpočinout. Mezitím jsem na servírovací talíř vybral hrušky s rozinkami (tuk v pekáčku zůstal, dostane se mu použití jindy a jinde) a na druhou polovinu přidal červené zelí. Kachní prsa jsem nakrájel přes vlákno na tenké plátky a položil nahoru. Každý si u stolu bral sám podle chuti, stačilo všem. Jen zelí prý musím příště udělat víc, někteří ho jedli i samotné.
Žádné další přílohy nebylo třeba – sladké a stále na skus křupavé hrušky, nasládlé a lehce nakyslé zelí a slané, hutné kachní maso je skvělá kombinace, kterou by nějaké knedliky podle mě brutálně narušily. Nikomu nechyběly. Kachna byla naprosto skvělá: kůže byla křupavá, maso šťavnaté, ještě trochu dorůžova, vypečená šťáva na hruškách s opečeným kmínem vše krásně propojovaly.
Nemůžu si pomoct, kdybych dělal řízky nebo vepřoknédlo, strávím v té kuchyni dopoledne a kdo ví, jestli to nebude stát ještě víc než tyhle „velkopanské dekadentní delikatesy“. Za stopade a skoro bez práce. Ale chutí a vůní na týden do zásoby.
Převzato od Pixyho
Moje postřehy
- určitě nepoužít hrušky kompotované, jsou nasládlejší a měkké. čerstvé se dají dostat skoro celý rok a chutnají mnohem lépe.... a křupou :)
- je celkem problém koupit kachní prsa - mají je v Makru. Prodávají české a francouzské. Zkoušeli jsme oboje a vyplatí se připlatit za francouzské. Sice jsou 3x dražší, ale chuťově mnohem lepší.
pondělí, listopadu 08, 2010
Balvenie 12yo DoubleWood
Balvenie není špatná, skotská. Dokonce bych řekl, že je dobrá a poctivá whiska ze Speyside.
Ale já (misantrop) nerad ty inovace. 2 sudy mi přijde trošku jako rohlík se solí. Prima nápad, kdyby tam té soli nebylo moc, takže je potřeba trošku oklepat a ošoupat. Ráno najdu mokrý sáček, protože sůl zvlhne. Použití s marmeládou vyloučeno. Nevím, co dělá podle encyklopedie datle, skořici s muškátovým ořiškem, ale na mě ten sud po cherry dělá chuť moc sladkou.
Balvenie si dám rád, ale příště nebudu experimentovat a půjdu zase do standardní edice :)
Za mě 2,5/5
neděle, listopadu 07, 2010
Glenfiddich 15yo
Pro někoho možna synonymum pro skotskou, pro mě pruda. Po 12yo edition pokus o druhou šanci pro Glenfiddich, který opět nevyšel :( Necitím v ní nic, co by mě zajímalo... Pokud bych měl volit mezi GF a Canadian Special Old, budu váhat :)
Za mě 0/5, ale statečně dopiju
úterý, září 28, 2010
Slovinsko - země slapů a jam
Po dlouhém zvažování destinace (málo exotická - moc exotická), padla volba na Slovinsko. Spacáky, Lonely a hotel Avensis sebou. Pár keší, pár vodopádů, jeden travel bug (úspěšně jsme si nenapsali jeho kód), ztracená a nalezená gpska, záplavy, koupená a nekoupená dálniční známka = Slovinsko v kostce :)
Lumixí obrázky, pro zájemce uděláme promítání s popisky :)
P.S. Kdo by nevěděl, kde je Slovinsko, ptejte se Moniky ;)
P.P.S. Jiří, už jsem se naučil mazat?
Lumixí obrázky, pro zájemce uděláme promítání s popisky :)
P.S. Kdo by nevěděl, kde je Slovinsko, ptejte se Moniky ;)
P.P.S. Jiří, už jsem se naučil mazat?
pondělí, srpna 30, 2010
Kutná Hora
Hornické muzeum - lákadlo, kterému prostě nikdy neodoláme. Navíc možnost spatřit na vlastní oči katedrálu sv. Barbory, o které jsem psal v 8. třídě slohovku, udělala svoje.
Při té příležitosti jsme opět testovali náš fotostroj. Posuďte sami, jak to dopadlo.
pátek, srpna 27, 2010
Clynelish 14yo
Podle tabulky ulovené ve Skotsku totální střed, šedá, myš, průměr.
Plná chuť, trošku ostřejší, bez výrazné rašeliny, sladká, jemná vůně. Příjemné pití at all...
Za mě 4/5.
Plná chuť, trošku ostřejší, bez výrazné rašeliny, sladká, jemná vůně. Příjemné pití at all...
Za mě 4/5.
neděle, srpna 22, 2010
Darovanému koni...
Dárek, který nám udělal nefalšovanou radost, páč jsme věděli, že my bysme se k němu rozhoupávali ještě roky, v podobě suprsuprzůůůmu Panasonicu od drahé firmy jsme rychle opatřili suprsupr velkou a suprsupr rychlou kartou, abysme mohli fotit víc než 2 fotky (interní paměť).
Kromě toho, že suprsupr rychle zůůůmujeme (12x), suprsupr rozlišuje (12 MP) , suprsupr to automaticky všecko přepne a nastaví (ješt automatičtejší automat), tak to dokonce suprsupr přesně pozná, kde to fotí (GPS).
Last but not the least - fotky :)
Kromě toho, že suprsupr rychle zůůůmujeme (12x), suprsupr rozlišuje (12 MP) , suprsupr to automaticky všecko přepne a nastaví (ješt automatičtejší automat), tak to dokonce suprsupr přesně pozná, kde to fotí (GPS).
Last but not the least - fotky :)
středa, srpna 18, 2010
Narozky Jundrov
Náš malíř, grafik, ilustrátor, kytarista, zpěvák, znalec života mravenců, ohňostrůjce, producent cukrové vaty a převážný vegetarián Aleš Leznar, konzumující kýtu
pondělí, srpna 16, 2010
Jachta Chorvatsko
Vím, vím, zařekl jsem se, že do Chorvatska už nikdy. Ale jachta byla lákavější, takže jsem zařeknutí porušil a na jachtu vyrazil. Nakonec nelitoval, ale zase si dám nějaký čas od Chorvatska voraz :)
Akční pictures jako vždy
Akční pictures jako vždy
sobota, srpna 07, 2010
Life update 08-2010
- máme nové auto
- pořád nestíháme nahrávat fotky
- Monika hraje tenis
- Pepa "hraje" golf
- ... a píše o nás bulvár :)
A abychom nezapomněli - tip na večeři: telecí líčka na červeném víně v Hansen restaurantu nemají chybu.
sobota, června 19, 2010
Golf ve Slavkově 18.6.2010
Pepovi se po dlouhých tahanicích konečně podařilo domluvit narozeninového trenéra golfu, a tak jsme vyrazili do Slavkova strávit typicky snobské dopoledne :-) Doša nám laskavě zaůjčil kvalitní techniku, takže vzniklo pár opravdu pěkných snímků. Kochejte se ZDE
P.S. Ta hra rozhodně vypadá v televizi lehčí, než ve skutečnosti je ;-)
P.S. Ta hra rozhodně vypadá v televizi lehčí, než ve skutečnosti je ;-)
úterý, června 08, 2010
MS v hokeji, ČR-Kanada 18.5.2010
Kdo by byl býval řek, že nás tam pošle Blesk?! A ještě navíc do hotelu s Kanadou?! Ještěže jsme je porazili...
Za sníženou kvalitu fotodokumentace se omlouvá Nokia
Za sníženou kvalitu fotodokumentace se omlouvá Nokia
pátek, června 04, 2010
Pat & Mat - Jak jsme dělali podlahu
Rok s rokem sešel a mi se podruhé sešli na podlahou verandy v Jundrově. Ukázalo se, že udělat podlahu je mnohem snazší než najít termín na udělání podlahy. Do puntíku promyšlenou a logisticky zorganizovanou akci dirigoval Doša, takže za necelý den mohl nastoupit pohůnek na natírání.
Prohlédněte si výsledek
Prohlédněte si výsledek
úterý, června 01, 2010
Soča - Slovinsko - rafty - chčije a chčije
Díky velkorysosti našeho oblíbeného dodavatele Thule jsme si s Honzou Mléčkou vyrazili na výlet do Slovinska, k jezeru Bled. Po oficiálním a opravdu "náročném" programu jsme si chtěli zvednout hladinu adrenalinu jízdou na dešti rozbouřené Soči. Bohužel se rozbouřila natolik, že byla prakticky nesjízdná. Natožpak canyoning, hydrospeed či cokoliv jiného...
Hydromaniapics
Hydromaniapics
pátek, května 14, 2010
Skotsko mit Aleš 8.-12.4.2010
Na cca 48 pokus se nám povedlo domluvit s Alešem na společném výletu. Volba padla přes Rusko, Moldávii na Skotsko. S logickým agrumentem, že nepojedeme prasečákem, jsme vyrazili Lufthansou s 6 přestupy a cca 15 hodinami na letišti s možností vidět krásnou budovu Evropské centrální banky ve Frankfurtu.
fish&chips, starbucks, Oban, distilerka, ulice b&b, kino, přístav, penze, ostrov Mull, železnice, sirup, fish&chips, Řehořkovo Kořenecko, hrad, pan Brouček, podzemí, Loch Long, autobus, hrad, hrad,
n97 bug foto
fish&chips, starbucks, Oban, distilerka, ulice b&b, kino, přístav, penze, ostrov Mull, železnice, sirup, fish&chips, Řehořkovo Kořenecko, hrad, pan Brouček, podzemí, Loch Long, autobus, hrad, hrad,
n97 bug foto
Hamburk 26.-28.4.
Tak jsem si s Jurou a Došou vyrazili obchodně jednat do Hamburku. Kromě přístavu a Sankt Pauli jsem chlapce zbuntoval na návštěvu zábavního parku Heide. Všechno bylo prima, než jsem šli na dráhu, která se točila přes hlavu. To byl málem můj konec...
N97 photos
N97 photos
neděle, března 14, 2010
Tam to všechno začlo - 29.1.-13.2.2010
29.-30.1.2010 (Tel Aviv, Jaffa)
Uz jsem prisel na to, koho mi Janda nejvic pripomina. Je to Saturnin. Kdo jiny by v den odjezdu na otazku “Kdy odjizdime“, odpovedel, ze ptanim se nas odjezd neurychli. Nastesti je z danovych duvodu vlastnikem noveho Pasattu, ktery neni treba v obdobi zajizdeni setrit. Se zenu nas nekolikrat posunuty odjezd prakticky nehl, ale zdravi tchana, jenz trpi vysokym tlakem, bylo povazlive zkouseno.
Let probehl trapne klidne, az na to, ze nase trapne ztratove aerolinky v noci roznaseji teplou veci. Mirne komplikace nastaly pri pasove kontrole, kdy postupne tri urednice nedokazaly pochopit, ze jedeme do Israele, nevime, kam, nevime, kde budeme, bydlet a vubec nikoho tady nezname. Nastesti nas zachranilo vlastnictvi Lonely Planet a Saturnina, ktery nerozumnel, nechapal vaznost situace, takze se velmi mile na kazdou otazku usmival.
Levnejsi letenky v sobotu jsou prima, dokud jsme nezjistili, ze neni, jak se dostat z letiste. Nakonec jsme chytli taxik za dvojnasobek ceny z pruvodce (160sekelu), ktery nas ochotne zavezl do mesta, dokonce primo do hotelu.
Tady se opet ukazalo, ze pruvodce pravdepodobne pracuje s jinou zemi, ci menou. Po delsim smlouvani, jsme se dostali na akceptovatelnou cenu, ale bohuzel jsme zjistili, ze hotel ma i kratkodobe vyuziti uzkou skupinou obyvatel, coz nas odradilo.
Vydali jsme se na trnitou cestu po pobrezi smerem k hstoricke ctvrti Tel Avivu, jaffe. Po ceste se na zzelelo stare babicky, ktera nam nabidla snidani. Diky zastaveni jsme nahodou narazili na nejlepsi hostel v zemi, aspon podle pruvodce. 530 sekelu za palandy - to neni buhvico. Navic v babiccine kafi plavaly larv. Konat dobre skutky se nevyplaci - v Israeli dvojnasob.
Dlouha cesta po pobrezi lemovanem mrakodrapy byla korunovana uspechem v podobe krestanskeho penzionu Beit Immanuel, kde jsme dokonce presvedcili recepcniho krestana, ze Petruska je nase pribuzna. Za rozumnych 480 sekelu pokoj for4 nam prisel jako oaza v pousti blaznivych cen.
Prohlidku Jaffy jsme si okorenili ochutnavkou kebabu, hotdogu, fresh granatovych dzusu, zmrzliny a Petruska i nejdrazsiho vina (0,2 za 42)
Celou bodu nam lezi na srdci 1 vec. Jak je mozne, ze ceny radove neodpovidaji pruvodcum, kteri jsou vsude jinde zcela spolehlivi. Nabizi se 2 vysvetleni
1) jsme blbi turisti, kteri si nechaji napalit cokoliv
2) pruvodci jsou komplot celosvetoveho Zidovstva za ucelem ziskat turisty pro financovani ovladnuti Zeme a prilehleho vesmiru.
At je to tak, nebo tak, Zidi nas pekne serou tim, jak je tu vsechno prepalene.
31.1. (Haifa)
Po krestanske snidani vyrazime shanet auto. Rychle ztracime nadeji, ze autem projedeme i do Jordanu. Vitezi Sixt, protoze nam se s Jandou nejvice libi borec.
Puvodne jsme dostali Subaru, ale pak se v nas hnuly vlastenecke pudy a preskocili jsme do krasne vybydlene skody Roomster. Janda svym typickym zpusobem ovladl automatickou prevodovku, takze jsme byli v Cessarei obratem. Poobdevali jsme pred supermarketem jahody, zavinace a croaisanty pod kuratelou ruske securitacky.
Prohlidku aquaduktu jsme spojili s ochutnavkou priboje, kde Jandik zacal hledat barevne kaminky. Anticke mesto jsme tedy vypustili jako nezajimave.
V Haife jsme se ubytovali v St. Charles Hospicu pod dohledem radovych sester. Pokusy o obraceni krize Vavra sabotoval.
Vecer byl ve znameni shaneni falafelarny. Iluze o puvabnem pristavnim mestecku vzaly rychle/pomalu za sve. Nakonec jsme vzali za vdek bagetou s kurecim masem.
Znacne neuspokojeni jsme vyrazili tagem na Mt. Carmel, kde to byla uplne uplne jina liga. Po kratke obchuzce jsme si vybrali Beer restaurant slibujici 120 druhu piv. Bohuzel nic nepsali o silene hromade smradlavych jednookych kocek. Petruska udelala velkou chybu, ze si dala vino, ve kterem plaval chrchlik. My otestovali vsechny typy ovocnych piv, Vavra si konecne koupil bagetu k veceri, zavolali si protivneho taxikare, supli lahvinku vina, uheracek a sli do hajan.
1.2. (Eliášův oheň)
Hned rano doslo k zasadni katastrofe. Jandik rozbil svoji exkluzivni slivovici, snazil se ji zachranit, pricemz se porezal a nic nezachranil. A pak o tom neustale mluvil.
Po dalsi krestanske snidani jsme vyrazili do narodniho parku, ktery podle pruvodce sliboval prohlidku na nekolik tydnu neutuchajici zabavy. Nebylo tam vubec nic.
Drobna zastavka u koz a podivne budovy s ostanatym dratem v nas vybudila reportrske vasne. Bohuzel pro to nemela pochopeni izraelska armada, ktera si podminovala odjezd vymazanim fotek. Moudrejsi ustoupi...
Po ceste se nam povedlo najit konecne spravnou arabskou hospodu se zahalenou pani, ktera nam moc dobre uvarila. Bohuzel jsme neprokoukli, ze Petruscino jidlo je predkrm, takze jsme ji ho snedli, kdyz kourila. S Jandou jsme si obohatili rozhledy o kure z pytliku se skorici a sladkou ryzi s madlema.
S plnyma zaludky jsme se presunuli na jedno z asi tisice strasne hrozne moc moc vyznamnych mist - horu Sv. Eliase, kde Elias, tenkrat jeste nebyl svaty, bojoval s nekrestany. Vsechny je tam privedl, s usmevem, obklicil nahore na hore, kde je zlomenym a zniceho nic i ohnivym mecem straslive zmasakroval. Diky tomu se stal svatym, ma na hore kostel a 4 mnichy a obcas i autobus s Japonci.
Vinarske mestecko Zichron Jaakov sice bylo bez vina, ale zato baron Rotschield rozdaval penize a vesnice zakladal a nakonec si tam nechal za svoje kapitalisticke penize vybudovat megamauzoleum. Melo byt uprostred hrbitova, ale bylo kus za mestem, takze jsme prijeli az po zaviracce, coz nam dopredu rikal Forrest Gump.
Zriceninu krizackeho Atlitu jsme po ceste minuli, takze nam opet zustal jen Beer House a kocicky. Nove objeveny Francziskaner nam byl tak prijemnym spolecnikem, ze jsme o 45 minut prosvihli vecerku, probudili Petrusku a nenechali usnout jeptisku...
2.2. (Akko/Acre)
Dalsi krestanskou snidani jsme ukoncili pobyt u jeptisek, zaplatili nektestanskych 280 usd a vyrazili do neskutecne posvatnych zahrad Babai. Zahrady jsou skutecne neskutecne neuveritelne krasne, svatyne, kam se chodi boso je takovy vetsi obyvak.
Namorni muzeum obsahuje asi nejake strasne tajne informace, protoze si sekuritak dulezite prohlizel nase pasy. Muzeum samo o sobe stale celkem klasicky za prd. Smer Akko jsme vyrazili po prijemne silnici. Zaparkovali jsme u majaku, minuli pomerancovou budku a zanorili se do krizackeho tunelu.
Lazne za 25 jsme vynechali, supli kebab z osliny a vyrazili do muzea podzemniho odporu. Tady nam Vavra svym syrskym razitkem zajistil dukladnou prohlidku. V muzeu nebylo vubec nic, krome opratky.
Na mesto pod mestem (unesco) jsme vyrazili uz jen s Jandikem. Prohlidku jsme pojali velmi dukladne, vcetne nedokoncenych mist.
Po ceste zpatky jsme si zdalky prohlidli krizackou zriceninu Monsfort a dorazili do strasne posvatneho Safedu/Tsafedu. Ubytovani v pokoji pro 2 hobity za tradicni cenu bylu furt lepsi, nez spat s kanibaly. Misto vecere jsme si dali pizzu, pry nejlepsi v Israeli. Uz si dalsi radsi nedame... Sunka nebyla, vice pry pri poslednim uctovani.
3.2. (Safed, setkání s Marou)
Od casneho rana bloudil po Izraeli i Mara. My vyrazili na snidani a hledat krizacky hrad. Hotelier zmekl po zaplaceni neuveritelne premrstene ceny a poradil nam navstevu kostela, kde Jezis nakrmil zastupy ze 2 ryb a 5 chlebu. Dnes tam maji rybnicek s rybama, ktery si vsichni foti.
V Safedu nebylo lautr nic, snad jen umelecka kolonie. Znacne netrpelivy Mara nas bombardoval smskami, takze jsme vyrazili do Tiberiasu. V navalu nadseni ze shledani jsme stahli celou flasku kubanskeho rumu. Vzhledem ke skluzu jsme se rozhodli vypustit Nazareth, stejne by tam nejspis byl jen kostel navic, a vyrazili na hranice s Jordanskem do Beit Sheanu.
Povedlo se nam oslovit mistniho hocha, ktery umel anglicky jeste hur nez papirnik. Ukazalo se to jako stestna volba, protoze jeho sestra pracovala v mistnim hostelu, ktery nam nabidl zatim nejlepsi ubytovani se snidani za tradicnich cca 100 sekelu za noc a hlavu.
Na hranicich jsme se nedozvedeli vubec nic, takze jsme se vratili, udelali si cuba libre bez ledu s cerstve utrzenym citronem, totalne hnusnej Carlsberg na recepci a vyrazili do mesta. Prikrmili jsme a honem do hajan...
4.2. Jordan, Jerash
Imigracni urednici se po kratke hadce shodli na podobe vstupniho viza a mohli jsme vyrazit shanet taxik. Za vladou regulovanou cenu 29d jsme vyjeli do Jerashe 2 taxiky.
Cesta probihala bez komplikaci do hor, kde zacalo snezit. Z reakci taxikare jsme pochopili, ze snih neni v Jordansku uplne bezna vec. Kombinace letnich pneumatik, spatnych ridicu a pekelne prudkych kopcu nam byla malem osudna. Prudky sjezd nas ridic se zjevne neovladatelnym autem zvladl bravurne, i kdyz mu evidentne hodne lepilo.
V Jerashi nam krasne rimske rozvaliny kazil urputny dest a zima. Na kost promokli a zmrzli jsme vyrazili na obed, kde nas potesili mili Jordanci.
Zpatecni cesta byla trosku okruzni, protoze se ridici evidentne bali snehu jako Pepa krize. Na hranicich jsme si zase pockali hodinku na bus do Israele. Hranicni kontrola zacala tim, ze si me vybrali na hloubkovou kontrolu. Celnik me vyzul, prohmatal, ale na nejhorsi nastesti nedoslo. Vetsi problem nastal se syrskym razitkem ve vavrove pase. Zmatena celnice si nevedela rady a k tomu neumela anglicky. 6 years ago si vylozila jako 6 let v Syrii, coz zpusobilo solidni poprask. Nakonec jsme se domluvili a stastne dorazili na pokojicek dopit druhou lahev keptna morgena.
5.2. Jericho
Snidane probehla velmi nekrestansky s divci skolou. Tunaka a vajicka nam musely prinest oddelene, aby to kobylky nespasly.
Vzhledem k desti a zime jsme zmenili plany a posunuli pobyt u Mrtveho more. Na treti pokus jsme se dostali do Jericha, kde byl strasne stary strom a strasne stary schody. Oboje strasne zajimavy... Nastesti na namesti byl holic, cehoz vyuzil Mara a nechal se mazane porezat. K obedu jsme supli prima grilovane kure a Vavra nic. Do auta jsme si nakoupili cerstve ovoce.
Misto lanovky jsme rozhodli najit cestu do sklaniho klastera po vlastni ose, jak nam poradil prodavac cerstve mackaneho dzusu s nohou 52 . Na 3 pokus se nam to i povedlo. Po kratkem prudkem vyslapu jsme zjisitili, ze mnisi maji zavreno. Kolem nas poskakovali 2 Palestinci, kteri zjevne netrpeli zavrati, na rozdil od Mary, i kdyz je mozne, ze to byla jen zaminka, aby se mohl omotat kolem Petrusky.
Cestu do Eilatu jsme zvladli diky Jandikovi v rekordnim case, ubytovali a vyrazili zjistit, ze mesto stoji fakt za hovno. Pivko v irske a pokus o uloveni prvni izraelske geocache s Jandikem. Bohuzel nevysel, protoze byla tma jak v pytli. Pri navratu jsme vsechny probudili a bylo :)
6.2. Petra, Jordan
Z blesarny jsme se snazili rychle vystartovali do Jordanska. Bohuzel se nam to moc nepovedlo. Nastesti prechod fungoval mnohem benevolentneji, takze jsme prosli za par minut a 100 sekelu. Po chvilce smlouvani s taxikari jsme se dostali na 170d a vyrazili.
Za chvilku doslo na obligatni snih, tentokrat jsme projeli skoro az nudne. V Petre nas vcetne Petry zklasli o 33d na hlavu a vyrazili jsme za Indiana Jonesem.
Petra je neuveritelne obrovska, takze jsme ji spis probehli, i kdyz to trvalo 4 hodiny. Behem prohlidky se Petra seznamila s nejakym strasne znamym a dulezitym Cechem, ktere jsme neznali a nikdy nevideli. No nechtel prozradit, jak moc je znamy a dulezity...
Cestou zpatky jsme zastavili v restauraci cosnistosnis a Mara se nas snazil zlomit na spani s Beduiny ve stanu s jeepem. Nakonec jsme odolali a vyrazili ulovit jinou kesku. Pridala se k nam Petra, ale potme ve wadi jsme zase neuspeli, tkaze jsme se dorazili nakulit do nasi oblibene irske.
7.2. Eilat, Ramon
Rano jsme drobne upravili plan - pres Marovy usilovne protesty jsme ulovili prvni izraelskou kes na miste vcerejsiho neuspechu. Po uprave souradnic to byla hracka. Nabuzeni uspechem jsme obratem ulovili na plazi druhou kes. Vzhledem ke slunecnemu pocasi 15-25st jsme otestovali more a byla to fakt pecka. Par koktejlu, spaleny Janda a obidek v irske - rychly odjezd se nam trosku nepovedl.
Na krater Ramon jsme dorazili kolem 5, lamicky na lamicci farme jeste nehajaly. Jen Mara trosku chytl boleni briska, pry po opakovanem prujezdu kruhacem, takze si sedl na pozici navigatora. Veceri v Dimone s ruskou obsluhou a pulkou izraelske armady jsme zmakli vcetne vyborneho kaficka.
Hostel Ein Gedi nas nechtel pustit, i kdyz byl slyset na 100 honu. Na detskou diskoteku nas nepustily, takze jsme dopili merunku s vinem.
8.2. Masada, Mrtvé moře
Po ranu jsme vyrazili na vubec nejvic posvatne misto pro Izraelce, i kdyz tady jeden nikdy nevi, posvatny tady je lecos.
Josephus Favius tady pres rok dorazel zidovske povstani. Kdyz to neslo a neslo, tak se strasne nasral postavil tam dalsi horu, ze ktere udelal do pevnosti diru a sel spat. V noci se Zidi nahore poradili a do rana se podrezaly strepy z hrncu. Pevnost pak zchatrala nez si tady udelali Zidi stat a zacali si Masadu znovu opravovat.
My jsme mastnacky vyjeli lanovkou, praskli par fotek a vyrazili chytit leteckou kesku. Po uspechu jsme se vyrazili pomatlat bahnem a machnout se Mrtvem mori. Pres zakaz piti vody jsem si hned lokl a cakl do oci. Neni uplne buhvico.
Do Jerusalema jsme dorazili za chvilku, nasli si ubytovani (Hostel Goldon Inn) s krasnym vyhledem - do zdi a na reznictvi. Vecer jsme si zpestrili hledanim hospody, aby to nebyla turisticka mrdka. Nakonec jsme skoncili u detske armenske hospody na palestinskem pive.
Noc byla okorenena bojovkou s Marovou srackou a Petroonelinou silenou zimnici, protoze na pokoji nefungovala klima. Jandik se stal radovou sestrou - Marovi nosil prasky a Petronelu zahrival svym muznym telem. Kronikar to ma z doslechu, ponevadz spal spankem spravedlivych...
9.2. Jerusalem
Nemuseli jsme slapat daleko - kousek od reznictvi, primo na via Doloresa jsme se zabouchli do hostelu Hashimi s maramorovym schodistem a prekrasnym vyhledem. Vzhledeme ke striktni politice jsme museli vzit 2 pokoje, ale arab nam dal prijaelnych 120 na hlavu - nebylo co resit. Vzhuru po stopach bozich!
Bazilika sv. hrobu je zvlastni slepenec kostelu a mnoha ruznych nabozenstvi. Uvnitr lze narazit na svate praskliny ve skale, pocmarane zdi, traktor nebo horu Golgotu. Nam neznabohum to tolik nereklo, ale s ostatnimi to obcas stestim obcas prasklo o zem.
Z vubec nejvic krestanskeho mista jsme si seslapli na vubec nejvic zidovovske. U Zdi narku jsme si taky cmrkli papirky - co kdyby, ze?
Ve snaze uzavrit okruh vubec nejvic posvatny okruh jsme vyrazili na Chramovou horu. Po ceste jsme sebrali 2 kesky, ale do Al Aksa nas uz nepustili.
Muze to pusobit, ze jsme nachodili 10tky kilometru, ale televizni kamery umi krasne kecat. Vsechny tyhle mista jsou mala a jen par set metru od sebe svete div se - Zed narku je kolem Chramove hory. Tohle nejde rozdelit jako Berlin!
Vecer v palestinske...
10.2. Jerusalem
Po ranu jsme se pokusili strihnout Al Aqsu, ale porad jsme nachazeli jen vstupy pro muslimy. Nakonec jsme dosli k mostku u zdi narku, tesne pred zavirackou v 10, takze nas arabsky nahanec rychle nahnal zase zpatky do brany, takze jsme videli prd.
Jako alternativni program jsme strihli Sion, misto posledni chalky. Navic si tam udelala ker Panna Maria po krizovacce. Mozna je tam i hrobstup zakazan. Pry to je politika...
Chramova hora ma 2 krasne mesity, ale nas nepustili ani do 1. Mara zkousel uplatit vratneho muslima, ale ten byl jak skala.
Cestou na Olivovou horu jsme zastavili na obed v mistnim obcerstveni. Zahy se rady posranku rozsirily o Jandu a Vavru. Petronela v krecich odesla na pokoj.
Pod Olivovou horou jsme prosli Zahradu Getsemanskou a hrbitovem, kudy si to nejspis povali Spasitel, kdyz zacne budit verne ovecky a osliky. Nahore uz bylo zavreno, tak jsme skocili na kavicku a zahrali si kulec, coz nebyl s ohledem na uroven nasi hry prilis dobry napad.
Pekny konec vecera zajistil citron, cola a 2 lahve Bacardi. Cuba libre!
Velmi velmi rychly start do Bethlema se nam zase torsku zasekl pri ranni stavicce a foceni s vojaky a vojandou. Cestu jsme chytli docela prima. U Zdi nas vojaci obratili ke spravne dire, kde jsme zase projeli jako Jezis via Dolorosou.
Zaparkovat v Bethlemu nebylo uplne snadne, zvlast kdyz jsme u auto poradali prevlikaci orgie, kterych si vsimla i jinak laxni mistni policie a donutila nas k premisteni o 20m.
Presuny nas tak zmohly, ze jsme museli ziskat ztracene sily palestinskym pivem Taybeh. Nase zizen evidentne zaujala.
Kostel Zrozeni je celkem maly barak, co ma jeste mensi dvere. Puvodni byla velke, ale orizli je, aby se tam nejezdilo na koni, coz by Monika jiste brala jako velkou nespravedlnost. My se ohli a videli tradicni kombinaci hadry-obrazy-svicky-sutr. Cestou zpatky dalsi Taybeh a hura zpatky za Zed.
Mirna hadka ohledne navstevy Ramallahu skoncila vitezstvim dobrodruznych povah. Po chvilce bloudeni jsme projeli kruhakem na vsechny smery do hardcore Palestiny. Po dalsim bloudeni a natankovani jsme chytli i smer Ramallah.
Najit barak Jassira Arafata nam chvilku zabralo, ale stalo to za to. Palestinci nejsou mrdky, co zaviraji jako Zidaci, takze jsme videli nejen hrobecek, ale i bazenek a lampasacka okounka.
Cestou zpatky jsme trosku zakufrovali, ale nakonec jsme trefili chechpoint Charlie. Ve fronte nam palestinske deti omyli okna a kdyz jsme nechteli zaplatit, tak nam malem rozmlatili i auto. Hranicni kontrola nam tradicne probrala batohy.
V Tel Avivu nas povozil dost nadranej Janda, dali jsme gyros a vytuhli na krestanskem hostelu.
12.2. Tel Aviv
Rano jsme zajeli vratit auto, svezli se vlackem z letiste a bloudili po Tel Avivu ve snaze nakoupit darky. Petronela nakoupila tunu orisku, parkrat se snazila prevlict do sukne a Vavra nakonec nestihl kosmetiku Ohava.
S Marou jsme dali notne ledove Stredozemni more a i pres zakaz koupani dokoncili triptych.
K veceri bylo knedlo-vepro-zelo a rizecek, Petronela polivku neudrzela.
Happy hour u Thajky klapla tak dobre, ze jsme malem nestihli letadlo. Tri hodiny sacovani necekal nikdo. Vse dobre dopadlo a my rano dosedli doma.
Jednou asi stacilo, co? ;o)
Fotky - zatím jen od Pepy
Uz jsem prisel na to, koho mi Janda nejvic pripomina. Je to Saturnin. Kdo jiny by v den odjezdu na otazku “Kdy odjizdime“, odpovedel, ze ptanim se nas odjezd neurychli. Nastesti je z danovych duvodu vlastnikem noveho Pasattu, ktery neni treba v obdobi zajizdeni setrit. Se zenu nas nekolikrat posunuty odjezd prakticky nehl, ale zdravi tchana, jenz trpi vysokym tlakem, bylo povazlive zkouseno.
Let probehl trapne klidne, az na to, ze nase trapne ztratove aerolinky v noci roznaseji teplou veci. Mirne komplikace nastaly pri pasove kontrole, kdy postupne tri urednice nedokazaly pochopit, ze jedeme do Israele, nevime, kam, nevime, kde budeme, bydlet a vubec nikoho tady nezname. Nastesti nas zachranilo vlastnictvi Lonely Planet a Saturnina, ktery nerozumnel, nechapal vaznost situace, takze se velmi mile na kazdou otazku usmival.
Levnejsi letenky v sobotu jsou prima, dokud jsme nezjistili, ze neni, jak se dostat z letiste. Nakonec jsme chytli taxik za dvojnasobek ceny z pruvodce (160sekelu), ktery nas ochotne zavezl do mesta, dokonce primo do hotelu.
Tady se opet ukazalo, ze pruvodce pravdepodobne pracuje s jinou zemi, ci menou. Po delsim smlouvani, jsme se dostali na akceptovatelnou cenu, ale bohuzel jsme zjistili, ze hotel ma i kratkodobe vyuziti uzkou skupinou obyvatel, coz nas odradilo.
Vydali jsme se na trnitou cestu po pobrezi smerem k hstoricke ctvrti Tel Avivu, jaffe. Po ceste se na zzelelo stare babicky, ktera nam nabidla snidani. Diky zastaveni jsme nahodou narazili na nejlepsi hostel v zemi, aspon podle pruvodce. 530 sekelu za palandy - to neni buhvico. Navic v babiccine kafi plavaly larv. Konat dobre skutky se nevyplaci - v Israeli dvojnasob.
Dlouha cesta po pobrezi lemovanem mrakodrapy byla korunovana uspechem v podobe krestanskeho penzionu Beit Immanuel, kde jsme dokonce presvedcili recepcniho krestana, ze Petruska je nase pribuzna. Za rozumnych 480 sekelu pokoj for4 nam prisel jako oaza v pousti blaznivych cen.
Prohlidku Jaffy jsme si okorenili ochutnavkou kebabu, hotdogu, fresh granatovych dzusu, zmrzliny a Petruska i nejdrazsiho vina (0,2 za 42)
Celou bodu nam lezi na srdci 1 vec. Jak je mozne, ze ceny radove neodpovidaji pruvodcum, kteri jsou vsude jinde zcela spolehlivi. Nabizi se 2 vysvetleni
1) jsme blbi turisti, kteri si nechaji napalit cokoliv
2) pruvodci jsou komplot celosvetoveho Zidovstva za ucelem ziskat turisty pro financovani ovladnuti Zeme a prilehleho vesmiru.
At je to tak, nebo tak, Zidi nas pekne serou tim, jak je tu vsechno prepalene.
31.1. (Haifa)
Po krestanske snidani vyrazime shanet auto. Rychle ztracime nadeji, ze autem projedeme i do Jordanu. Vitezi Sixt, protoze nam se s Jandou nejvice libi borec.
Puvodne jsme dostali Subaru, ale pak se v nas hnuly vlastenecke pudy a preskocili jsme do krasne vybydlene skody Roomster. Janda svym typickym zpusobem ovladl automatickou prevodovku, takze jsme byli v Cessarei obratem. Poobdevali jsme pred supermarketem jahody, zavinace a croaisanty pod kuratelou ruske securitacky.
Prohlidku aquaduktu jsme spojili s ochutnavkou priboje, kde Jandik zacal hledat barevne kaminky. Anticke mesto jsme tedy vypustili jako nezajimave.
V Haife jsme se ubytovali v St. Charles Hospicu pod dohledem radovych sester. Pokusy o obraceni krize Vavra sabotoval.
Vecer byl ve znameni shaneni falafelarny. Iluze o puvabnem pristavnim mestecku vzaly rychle/pomalu za sve. Nakonec jsme vzali za vdek bagetou s kurecim masem.
Znacne neuspokojeni jsme vyrazili tagem na Mt. Carmel, kde to byla uplne uplne jina liga. Po kratke obchuzce jsme si vybrali Beer restaurant slibujici 120 druhu piv. Bohuzel nic nepsali o silene hromade smradlavych jednookych kocek. Petruska udelala velkou chybu, ze si dala vino, ve kterem plaval chrchlik. My otestovali vsechny typy ovocnych piv, Vavra si konecne koupil bagetu k veceri, zavolali si protivneho taxikare, supli lahvinku vina, uheracek a sli do hajan.
1.2. (Eliášův oheň)
Hned rano doslo k zasadni katastrofe. Jandik rozbil svoji exkluzivni slivovici, snazil se ji zachranit, pricemz se porezal a nic nezachranil. A pak o tom neustale mluvil.
Po dalsi krestanske snidani jsme vyrazili do narodniho parku, ktery podle pruvodce sliboval prohlidku na nekolik tydnu neutuchajici zabavy. Nebylo tam vubec nic.
Drobna zastavka u koz a podivne budovy s ostanatym dratem v nas vybudila reportrske vasne. Bohuzel pro to nemela pochopeni izraelska armada, ktera si podminovala odjezd vymazanim fotek. Moudrejsi ustoupi...
Po ceste se nam povedlo najit konecne spravnou arabskou hospodu se zahalenou pani, ktera nam moc dobre uvarila. Bohuzel jsme neprokoukli, ze Petruscino jidlo je predkrm, takze jsme ji ho snedli, kdyz kourila. S Jandou jsme si obohatili rozhledy o kure z pytliku se skorici a sladkou ryzi s madlema.
S plnyma zaludky jsme se presunuli na jedno z asi tisice strasne hrozne moc moc vyznamnych mist - horu Sv. Eliase, kde Elias, tenkrat jeste nebyl svaty, bojoval s nekrestany. Vsechny je tam privedl, s usmevem, obklicil nahore na hore, kde je zlomenym a zniceho nic i ohnivym mecem straslive zmasakroval. Diky tomu se stal svatym, ma na hore kostel a 4 mnichy a obcas i autobus s Japonci.
Vinarske mestecko Zichron Jaakov sice bylo bez vina, ale zato baron Rotschield rozdaval penize a vesnice zakladal a nakonec si tam nechal za svoje kapitalisticke penize vybudovat megamauzoleum. Melo byt uprostred hrbitova, ale bylo kus za mestem, takze jsme prijeli az po zaviracce, coz nam dopredu rikal Forrest Gump.
Zriceninu krizackeho Atlitu jsme po ceste minuli, takze nam opet zustal jen Beer House a kocicky. Nove objeveny Francziskaner nam byl tak prijemnym spolecnikem, ze jsme o 45 minut prosvihli vecerku, probudili Petrusku a nenechali usnout jeptisku...
2.2. (Akko/Acre)
Dalsi krestanskou snidani jsme ukoncili pobyt u jeptisek, zaplatili nektestanskych 280 usd a vyrazili do neskutecne posvatnych zahrad Babai. Zahrady jsou skutecne neskutecne neuveritelne krasne, svatyne, kam se chodi boso je takovy vetsi obyvak.
Namorni muzeum obsahuje asi nejake strasne tajne informace, protoze si sekuritak dulezite prohlizel nase pasy. Muzeum samo o sobe stale celkem klasicky za prd. Smer Akko jsme vyrazili po prijemne silnici. Zaparkovali jsme u majaku, minuli pomerancovou budku a zanorili se do krizackeho tunelu.
Lazne za 25 jsme vynechali, supli kebab z osliny a vyrazili do muzea podzemniho odporu. Tady nam Vavra svym syrskym razitkem zajistil dukladnou prohlidku. V muzeu nebylo vubec nic, krome opratky.
Na mesto pod mestem (unesco) jsme vyrazili uz jen s Jandikem. Prohlidku jsme pojali velmi dukladne, vcetne nedokoncenych mist.
Po ceste zpatky jsme si zdalky prohlidli krizackou zriceninu Monsfort a dorazili do strasne posvatneho Safedu/Tsafedu. Ubytovani v pokoji pro 2 hobity za tradicni cenu bylu furt lepsi, nez spat s kanibaly. Misto vecere jsme si dali pizzu, pry nejlepsi v Israeli. Uz si dalsi radsi nedame... Sunka nebyla, vice pry pri poslednim uctovani.
3.2. (Safed, setkání s Marou)
Od casneho rana bloudil po Izraeli i Mara. My vyrazili na snidani a hledat krizacky hrad. Hotelier zmekl po zaplaceni neuveritelne premrstene ceny a poradil nam navstevu kostela, kde Jezis nakrmil zastupy ze 2 ryb a 5 chlebu. Dnes tam maji rybnicek s rybama, ktery si vsichni foti.
V Safedu nebylo lautr nic, snad jen umelecka kolonie. Znacne netrpelivy Mara nas bombardoval smskami, takze jsme vyrazili do Tiberiasu. V navalu nadseni ze shledani jsme stahli celou flasku kubanskeho rumu. Vzhledem ke skluzu jsme se rozhodli vypustit Nazareth, stejne by tam nejspis byl jen kostel navic, a vyrazili na hranice s Jordanskem do Beit Sheanu.
Povedlo se nam oslovit mistniho hocha, ktery umel anglicky jeste hur nez papirnik. Ukazalo se to jako stestna volba, protoze jeho sestra pracovala v mistnim hostelu, ktery nam nabidl zatim nejlepsi ubytovani se snidani za tradicnich cca 100 sekelu za noc a hlavu.
Na hranicich jsme se nedozvedeli vubec nic, takze jsme se vratili, udelali si cuba libre bez ledu s cerstve utrzenym citronem, totalne hnusnej Carlsberg na recepci a vyrazili do mesta. Prikrmili jsme a honem do hajan...
4.2. Jordan, Jerash
Imigracni urednici se po kratke hadce shodli na podobe vstupniho viza a mohli jsme vyrazit shanet taxik. Za vladou regulovanou cenu 29d jsme vyjeli do Jerashe 2 taxiky.
Cesta probihala bez komplikaci do hor, kde zacalo snezit. Z reakci taxikare jsme pochopili, ze snih neni v Jordansku uplne bezna vec. Kombinace letnich pneumatik, spatnych ridicu a pekelne prudkych kopcu nam byla malem osudna. Prudky sjezd nas ridic se zjevne neovladatelnym autem zvladl bravurne, i kdyz mu evidentne hodne lepilo.
V Jerashi nam krasne rimske rozvaliny kazil urputny dest a zima. Na kost promokli a zmrzli jsme vyrazili na obed, kde nas potesili mili Jordanci.
Zpatecni cesta byla trosku okruzni, protoze se ridici evidentne bali snehu jako Pepa krize. Na hranicich jsme si zase pockali hodinku na bus do Israele. Hranicni kontrola zacala tim, ze si me vybrali na hloubkovou kontrolu. Celnik me vyzul, prohmatal, ale na nejhorsi nastesti nedoslo. Vetsi problem nastal se syrskym razitkem ve vavrove pase. Zmatena celnice si nevedela rady a k tomu neumela anglicky. 6 years ago si vylozila jako 6 let v Syrii, coz zpusobilo solidni poprask. Nakonec jsme se domluvili a stastne dorazili na pokojicek dopit druhou lahev keptna morgena.
5.2. Jericho
Snidane probehla velmi nekrestansky s divci skolou. Tunaka a vajicka nam musely prinest oddelene, aby to kobylky nespasly.
Vzhledem k desti a zime jsme zmenili plany a posunuli pobyt u Mrtveho more. Na treti pokus jsme se dostali do Jericha, kde byl strasne stary strom a strasne stary schody. Oboje strasne zajimavy... Nastesti na namesti byl holic, cehoz vyuzil Mara a nechal se mazane porezat. K obedu jsme supli prima grilovane kure a Vavra nic. Do auta jsme si nakoupili cerstve ovoce.
Misto lanovky jsme rozhodli najit cestu do sklaniho klastera po vlastni ose, jak nam poradil prodavac cerstve mackaneho dzusu s nohou 52 . Na 3 pokus se nam to i povedlo. Po kratkem prudkem vyslapu jsme zjisitili, ze mnisi maji zavreno. Kolem nas poskakovali 2 Palestinci, kteri zjevne netrpeli zavrati, na rozdil od Mary, i kdyz je mozne, ze to byla jen zaminka, aby se mohl omotat kolem Petrusky.
Cestu do Eilatu jsme zvladli diky Jandikovi v rekordnim case, ubytovali a vyrazili zjistit, ze mesto stoji fakt za hovno. Pivko v irske a pokus o uloveni prvni izraelske geocache s Jandikem. Bohuzel nevysel, protoze byla tma jak v pytli. Pri navratu jsme vsechny probudili a bylo :)
6.2. Petra, Jordan
Z blesarny jsme se snazili rychle vystartovali do Jordanska. Bohuzel se nam to moc nepovedlo. Nastesti prechod fungoval mnohem benevolentneji, takze jsme prosli za par minut a 100 sekelu. Po chvilce smlouvani s taxikari jsme se dostali na 170d a vyrazili.
Za chvilku doslo na obligatni snih, tentokrat jsme projeli skoro az nudne. V Petre nas vcetne Petry zklasli o 33d na hlavu a vyrazili jsme za Indiana Jonesem.
Petra je neuveritelne obrovska, takze jsme ji spis probehli, i kdyz to trvalo 4 hodiny. Behem prohlidky se Petra seznamila s nejakym strasne znamym a dulezitym Cechem, ktere jsme neznali a nikdy nevideli. No nechtel prozradit, jak moc je znamy a dulezity...
Cestou zpatky jsme zastavili v restauraci cosnistosnis a Mara se nas snazil zlomit na spani s Beduiny ve stanu s jeepem. Nakonec jsme odolali a vyrazili ulovit jinou kesku. Pridala se k nam Petra, ale potme ve wadi jsme zase neuspeli, tkaze jsme se dorazili nakulit do nasi oblibene irske.
7.2. Eilat, Ramon
Rano jsme drobne upravili plan - pres Marovy usilovne protesty jsme ulovili prvni izraelskou kes na miste vcerejsiho neuspechu. Po uprave souradnic to byla hracka. Nabuzeni uspechem jsme obratem ulovili na plazi druhou kes. Vzhledem ke slunecnemu pocasi 15-25st jsme otestovali more a byla to fakt pecka. Par koktejlu, spaleny Janda a obidek v irske - rychly odjezd se nam trosku nepovedl.
Na krater Ramon jsme dorazili kolem 5, lamicky na lamicci farme jeste nehajaly. Jen Mara trosku chytl boleni briska, pry po opakovanem prujezdu kruhacem, takze si sedl na pozici navigatora. Veceri v Dimone s ruskou obsluhou a pulkou izraelske armady jsme zmakli vcetne vyborneho kaficka.
Hostel Ein Gedi nas nechtel pustit, i kdyz byl slyset na 100 honu. Na detskou diskoteku nas nepustily, takze jsme dopili merunku s vinem.
8.2. Masada, Mrtvé moře
Po ranu jsme vyrazili na vubec nejvic posvatne misto pro Izraelce, i kdyz tady jeden nikdy nevi, posvatny tady je lecos.
Josephus Favius tady pres rok dorazel zidovske povstani. Kdyz to neslo a neslo, tak se strasne nasral postavil tam dalsi horu, ze ktere udelal do pevnosti diru a sel spat. V noci se Zidi nahore poradili a do rana se podrezaly strepy z hrncu. Pevnost pak zchatrala nez si tady udelali Zidi stat a zacali si Masadu znovu opravovat.
My jsme mastnacky vyjeli lanovkou, praskli par fotek a vyrazili chytit leteckou kesku. Po uspechu jsme se vyrazili pomatlat bahnem a machnout se Mrtvem mori. Pres zakaz piti vody jsem si hned lokl a cakl do oci. Neni uplne buhvico.
Do Jerusalema jsme dorazili za chvilku, nasli si ubytovani (Hostel Goldon Inn) s krasnym vyhledem - do zdi a na reznictvi. Vecer jsme si zpestrili hledanim hospody, aby to nebyla turisticka mrdka. Nakonec jsme skoncili u detske armenske hospody na palestinskem pive.
Noc byla okorenena bojovkou s Marovou srackou a Petroonelinou silenou zimnici, protoze na pokoji nefungovala klima. Jandik se stal radovou sestrou - Marovi nosil prasky a Petronelu zahrival svym muznym telem. Kronikar to ma z doslechu, ponevadz spal spankem spravedlivych...
9.2. Jerusalem
Nemuseli jsme slapat daleko - kousek od reznictvi, primo na via Doloresa jsme se zabouchli do hostelu Hashimi s maramorovym schodistem a prekrasnym vyhledem. Vzhledeme ke striktni politice jsme museli vzit 2 pokoje, ale arab nam dal prijaelnych 120 na hlavu - nebylo co resit. Vzhuru po stopach bozich!
Bazilika sv. hrobu je zvlastni slepenec kostelu a mnoha ruznych nabozenstvi. Uvnitr lze narazit na svate praskliny ve skale, pocmarane zdi, traktor nebo horu Golgotu. Nam neznabohum to tolik nereklo, ale s ostatnimi to obcas stestim obcas prasklo o zem.
Z vubec nejvic krestanskeho mista jsme si seslapli na vubec nejvic zidovovske. U Zdi narku jsme si taky cmrkli papirky - co kdyby, ze?
Ve snaze uzavrit okruh vubec nejvic posvatny okruh jsme vyrazili na Chramovou horu. Po ceste jsme sebrali 2 kesky, ale do Al Aksa nas uz nepustili.
Muze to pusobit, ze jsme nachodili 10tky kilometru, ale televizni kamery umi krasne kecat. Vsechny tyhle mista jsou mala a jen par set metru od sebe svete div se - Zed narku je kolem Chramove hory. Tohle nejde rozdelit jako Berlin!
Vecer v palestinske...
10.2. Jerusalem
Po ranu jsme se pokusili strihnout Al Aqsu, ale porad jsme nachazeli jen vstupy pro muslimy. Nakonec jsme dosli k mostku u zdi narku, tesne pred zavirackou v 10, takze nas arabsky nahanec rychle nahnal zase zpatky do brany, takze jsme videli prd.
Jako alternativni program jsme strihli Sion, misto posledni chalky. Navic si tam udelala ker Panna Maria po krizovacce. Mozna je tam i hrobstup zakazan. Pry to je politika...
Chramova hora ma 2 krasne mesity, ale nas nepustili ani do 1. Mara zkousel uplatit vratneho muslima, ale ten byl jak skala.
Cestou na Olivovou horu jsme zastavili na obed v mistnim obcerstveni. Zahy se rady posranku rozsirily o Jandu a Vavru. Petronela v krecich odesla na pokoj.
Pod Olivovou horou jsme prosli Zahradu Getsemanskou a hrbitovem, kudy si to nejspis povali Spasitel, kdyz zacne budit verne ovecky a osliky. Nahore uz bylo zavreno, tak jsme skocili na kavicku a zahrali si kulec, coz nebyl s ohledem na uroven nasi hry prilis dobry napad.
Pekny konec vecera zajistil citron, cola a 2 lahve Bacardi. Cuba libre!
Velmi velmi rychly start do Bethlema se nam zase torsku zasekl pri ranni stavicce a foceni s vojaky a vojandou. Cestu jsme chytli docela prima. U Zdi nas vojaci obratili ke spravne dire, kde jsme zase projeli jako Jezis via Dolorosou.
Zaparkovat v Bethlemu nebylo uplne snadne, zvlast kdyz jsme u auto poradali prevlikaci orgie, kterych si vsimla i jinak laxni mistni policie a donutila nas k premisteni o 20m.
Presuny nas tak zmohly, ze jsme museli ziskat ztracene sily palestinskym pivem Taybeh. Nase zizen evidentne zaujala.
Kostel Zrozeni je celkem maly barak, co ma jeste mensi dvere. Puvodni byla velke, ale orizli je, aby se tam nejezdilo na koni, coz by Monika jiste brala jako velkou nespravedlnost. My se ohli a videli tradicni kombinaci hadry-obrazy-svicky-sutr. Cestou zpatky dalsi Taybeh a hura zpatky za Zed.
Mirna hadka ohledne navstevy Ramallahu skoncila vitezstvim dobrodruznych povah. Po chvilce bloudeni jsme projeli kruhakem na vsechny smery do hardcore Palestiny. Po dalsim bloudeni a natankovani jsme chytli i smer Ramallah.
Najit barak Jassira Arafata nam chvilku zabralo, ale stalo to za to. Palestinci nejsou mrdky, co zaviraji jako Zidaci, takze jsme videli nejen hrobecek, ale i bazenek a lampasacka okounka.
Cestou zpatky jsme trosku zakufrovali, ale nakonec jsme trefili chechpoint Charlie. Ve fronte nam palestinske deti omyli okna a kdyz jsme nechteli zaplatit, tak nam malem rozmlatili i auto. Hranicni kontrola nam tradicne probrala batohy.
V Tel Avivu nas povozil dost nadranej Janda, dali jsme gyros a vytuhli na krestanskem hostelu.
12.2. Tel Aviv
Rano jsme zajeli vratit auto, svezli se vlackem z letiste a bloudili po Tel Avivu ve snaze nakoupit darky. Petronela nakoupila tunu orisku, parkrat se snazila prevlict do sukne a Vavra nakonec nestihl kosmetiku Ohava.
S Marou jsme dali notne ledove Stredozemni more a i pres zakaz koupani dokoncili triptych.
K veceri bylo knedlo-vepro-zelo a rizecek, Petronela polivku neudrzela.
Happy hour u Thajky klapla tak dobre, ze jsme malem nestihli letadlo. Tri hodiny sacovani necekal nikdo. Vse dobre dopadlo a my rano dosedli doma.
Jednou asi stacilo, co? ;o)
Fotky - zatím jen od Pepy
středa, ledna 27, 2010
Já ti naBUNČím
Počkali jsme, až se zima zeptala a vyrazili na rozhlednu. No překvapivě byla zavřená, ale okolí zato stálo zato :) No Monika skončila těsně pod rozhlednou, ale ona na ty finále prostě není :)
Odměna v podobně opravdu výborného oběda v Lesní chatě Rudolfa Jelínka se rčitě zopakuje i v rámci teplejšího počasí - musíme testnout nejen rozhlednu, ale i místní turistický okruh.
Photosss */ mobile chycené, iMekem publikované
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)