Argentina finale

9.2. Perito Moreno
Rano na nas cekaly taxiky a vsichni cekali na Vybrinu, co hledala telefon. Po prijezdu k ledovci jsme se rozhodli vyrazit na turu v mackach, ktera sice byla vyprodana, ale tradicne se povedlo domluvit a vyjeli jsme. Cca hodinu a pul jsme chodili po ledovci, coz bylo fakt super. Kazdy vyfotil cca 200 fotek, protoze nikdo nepristoupil na moji zasadu max 10 fotek z atrakce, jako za starych dobrych dob kinofilmu.

Mara ani jednou nespadl a ani jednou se neztratil, jen porad zdrzoval s kamerou.  Po ceste zpatky jsme si skocili do bazenu a vecer v ramci zahajeni diety prpbehla cinska all you can eat. Zaver vecera ve stylu cuba libre.
V mackach ujito 3 km, taxikem 160 km

10.2. Dalsi cestovni den
Z El Calafate jsme vzali bus do Rio Gallegos na letadlo do Comodore Rivadavia, kde jsme meli hotel od aerolinek za zruseny let. Ridic ( nebo ridicka - neshodli jsme se) nas provezl pres 2 dusledne policejni kontroly docela i na cas. V RG Dan ukecal kluka z aerolinek, aby nas odvezl svym autem do mesta a navstivili jsme dle LP vyhlasenou kavarnu. Pockali jsme si na nase letadlo a do CR prileteli po 9. V hotelu nam dodelali veceri a my vyrazili do viru nocniho zivota.
Nechali jsme si poradit od pikolika nejlepsi podnik ve meste. Dorazili jsme chvili pred pulnoci a byli jsme uplne prvni. Lidi se postupne trousili a kdyz jsme kolem 3 odchazeli, bylo uz narvano. Je porad docela tezke se adaptovat na argentinsky zivotni rytmus - ve ctvrtek nejvetsi ruch v pubu kolem 4 prumerny cech proste nepredpoklada....
Uleteno 900 km, autobusem najeto 300 km

11.2. Cesta k babicce
Ranni vstavani trosku bolelo, ale necekal nas zadny program krome preletu. Ja jsem chtel ulovit najakou kesku, ale ve meste a okoli cca 100 km zadna nebyla. Obecne hustota kesek v Argentine je podobna jako hustota obyvatel.
Prosli jsme si mesto, kde vubec nic nebylo, a jeli jsme transportem na letiste.

Nastoupili jsme do naseho vcerejsiho vrtulacku, kde bylo asi 60 st. Po asi 30 min marnych pokusu nastartovat motor nas Florence vyhnala z letadla zpatky do haly. Po par minutach probehl nasrany pilot s kufrem a nastoupil do taxiku. Zjistili jsme, ze mozna poletime vecer kolem 8. Nastala chvile pro Dana, ktery zacal vyjednavat o kompenzaci. Chvili to vypadalo na letenky na vodopady nebo do Urugvaje, ale nakonec to skoncilo hadkou o obed. Mara vyuzil volneho casu k navsteve doktora, ktery mu potvrdik anginu, nasadil antibotika a pichl vcelicku. V osm se objevilo na scene nase puvodni letadlo a to opravdu impozantne. - pri zabrzdeni z nej vyjitlo par litru benzinu. Chvile zmateneho pobihani a za chvilku jsme byli ve vzduchu. Let probihal v pohode az na strasnou rodinku a dobrodruznejsi poskakovani pri pristani. Hura za Danovou babickou!

Trosku jsme bloudili pro Nequenu, nez jsme naslu cestu, a pak nas cekalo super uvitani. Babicka se sice narodila tady, ale umela moc pekne cesky. Mara totalne odpadl s anginou a my povidali a povidali. Hotel byl hned za rohem, takze jsme byli pred 4 v posteli.
Ulitnuto 900 km, najeto 20 za Babickou

12.2. Mara moribundus
Rano jsme hned vyrazili na obhlidku rodinnych plantazi jablek a hrusek. Ja jsem neodolal a po asi 4 letech jsem si urval jabko ze stromu a snedl ho....a nic. Jabka fakt super :)

Nasledne nas cekalo velke rodinne asado / grilovani. Rodina se sjela ze vsech smeru a maso bylo skvele. V prubehu se rozhodlo, ze Mara nemuze jet autem, protoze mel porad vysokou horecku. Vzhledem k jeho stavu jsme s nim poslali i Dana.
Obecne byli vsichni argentinci z nasi cesty hrozne nervozni. Zdalo se jim to daleko, 1200 km bez prestavky pampou moc nedokazali pochopit. Nakonec jsme museli slibit, ze dame pauzu v pulce. Slibem nezarmoutis....
Pred odjezdem jsme jeste obhlidli dalsi byznys rodiny - cisterny, kterych maji po ruznych garazich asi 6. Na cestu jsme dostali doporuceni ( do Aires je celkem asi 5 zatacek a 4 kruhace), 10 kg jablek, 10 kg hrusek a doprovod na hranice mesta. A dlouhe dlouhe louceni se vsemi.
Cesta utikala dobre pampou nepampou a v 6 rano jsme usli na benzince 100 km pred Aires.
Celkem ujeto 1250 km, dohromady 4450 km

13.2. Vsichni moribundus
Vzbudili jsme se v 8 a klepli zbytek cesty na letiste, kde ovsem nebyl nikdo, komu by slo vratit auto. Karlos na druhe strane telefonu sedel sam v centru a navrhl nam, ze mame nechat klicky pod kobereckem. Vzhledem k depozitu 2200 usd, vymenemu a rozbitemu autu se nam do toho moc nechtelo poustet. Navzdory ocekavanim se nam povedlo booknout letenky na Iguazu a vyrazili jsme vratit auta.
V pobocce nas cekal typek, ktery nam auta predaval. S typickou preciznosti obhlidl auta, poskrtal papiry, mirne se podivil, ze vracime jine auto a.....roztrhal depozit! Wow.
Mezitim prileteli Dan s Marou a poslali jsme je na Ezeizu, kde zjistili, ze letime z letiste, kde byli oni. Potkalk jsme se a spolecne vyrazili na plaz s neuveritelne spinavou vodou, spinavymi detmi a spinavymi rybari, kteri chytali spinave ryby.
Pres nase puvodni predpoklady se Marova nemoc ukazala jako prenosna, takze v uplne stejnem stavu byl i Dan. Zatimco Mara nas uz buzeroval, Dan se pohyboval na hranicich Velke prerie.  Vypadal hodne hodne spatne, mozna i na vic nez namerenych 38,6. Postupne se pridal s kaslem i Janda. Pomer zdravych a nemocnych 1:1.
Ve spinavem parku jsme usnuli a vyrazili na tradicne zpozdeny let.

V Puerto Iguazu nas uvital typicky tropicky prales, mlha po desti a o pulnoci 25. Navic dosly taxiky, takze jsme si mohli pradelnu opravdu uzit.
Kluci nemocni si vzali hotel s bazenem a my si skocili na pivko, ve 2 do postele.
Uleteno zase kus sveta

14.2. Vsechny divy sveta
Taxikar nas trosku vykoupal a prijel o pul hodiny pozdeji. Vodopady jsme vzali prvne z brazilske strany, kde jsou lepsi vyhledy. Oproti normalnimu stavu bylo po desti 5x vic vody, takze to byl totalni hukot. Dole se stacilo projit a clovek byl mokry na kost, do ktere se hned nahore zakousl vlk. Souhlasime s Hillary Clintonovou, ze Niagara je chudsi pribuzna, i kdyz jsme ji nevideli. Ani Niagaru ani Hillary.

Za 100 usd jsme si vzali prulet vrtulnikem nad vodopady, ktery byl fakt super, hlavne otocka. Operativne jsme zmenili plan a presunuli se na nejvetsi hydroelektrarnu siroko daleko, po 3 souteskach nejvetsi vubec nejvic.

Prohlidka uvnitr byla celkem nudna, ale elektrarna byla impozantni stejne jako 400g steak k veceri. Janda s Marou uz byli lepsi, ale Dan vypadal, ze umre kazdy okamzikem. Od taxikare, ktery byl fotograf a mluvil spanelsky, portugalsky, italsky, anglicky, trosku nemecky a guarani, jsme se cestou dozvedeli par realii a odleteli do Aires, kde nas oskubali taxikari. Hotel jihoamericky, provincni...
Uleteno kousek zpet letadlem, vrtulnikem malem spadnuto do vodopadu

15.2. Jihoamerickou celebritou
Hned rano doslo k rychlemu rozhodnuti o presunj na Punta del este do Uruguaye, coz bylo vecer rezolutne zamitnuto. Rozhodla nizka cena letenky a obecny hlad po odpocinku na plazi. Borci vyjeli driv a dokoupili nam letenky, ale bohuzel o 2 hodiny pozdeji, cehoz si nevsimli. Obratem jsme si domluvili presun k nim, ale borec u prepazky to s klasickym Si zazdil a nasledne nam 3 kruty vysvetlovaly, ze to nejde. K tomu pridali 90usd za bagaz - holt nizkonakladovka.
V Punta del este nas hned natahl taxikar a v pizzerii, kde nas cekali borci, hned doslo k hadce o vsem. Nakonec doslo k rozdeleni na skupiny kvuli cene hotelu, abysme se ve stejnem hotelu potkali za par hodin.
Jinak v letovisku bylo tolik znamych jihoamerickych hvezd, ze jsme zadnou neznali, tekze jsme o ne zakopavali bez zajmu. V nasem hotelu se o nas staral recepcni  s typicky uruguayskym jmenem Brian, kterym pracoval v Irsku s Cechy a mel fototyp podobny memu. Kazdopadne se fakt snazil a dobre nam radil.

Vecer jsme se potkali v restauraci Tukan, kde byla totalni nuda, takze jsme se odebrali na cimru na pokoj.

16.2. Vamos a la playa, ooooooh!
Rano jsme s Marou vybehli na plaz pres jeho pokrocilou tuberkulozu. Nakonec jsnme sk zaplavali a zasli na opulentni snidanino ktere se zminovaly i mistni zdroje.
V supermercadu jsme si nakoupili na piknik kurisko, klobasy, syr, vinha a tak a lodi jsme jsme prejeli dle Brianova doporuceni na Isla Goretti. Na mistni plazi jsme si pujcili 4 strasne predrazeny slunecniky a pustili sr do pikniku.  More bylo modre, plaz rozpalena a jachty neklidne, takze jsme se pustili do vinha a chytali ve vetru litajici slunecniky.

Behem dne se nic zvlastniho nestalo, Dan s Marou se  spalili, Janda jako dycky, Vybra si na prichazce s Vavrou a Jandou narazila koleno a furt skucela a ja se trapne choulil pod slunecnikem.
Vecer jsme si zasli na strasne predrazenou ncni veceri a zase nic zvlastniho. Asi jsme se octliv letovisku jihomarickych hvezd, veskrze vyhaslych.
Lodi ujeto 3 km tam a 3 km zpet

17.2. Back to Aires
Ranni probuzeni, behani po plazi, opulentni snidane a premysleni, co se dnem. V hospode na plazi dlouha porada, ktera konci presunem na zmrzlinu a pro batohy. Letadlo a vecerni prilet do Aires. Marna snaha stihnout nakoupit darky pred zavirackou, vecere v mexicke (!!!!) a smutna cesta na hotel.

18.2. Game ist ovar
Dest. Hrbitov s Evitou (Recoleta), letiste a sedadla mezi zachody. Proste konec....

Avensis updated by Gromit

Tyto fotografie myslím nepotřebují komentář.

Jak se to stalo? Takhle: po vyjíždce s koňmi pes obalený blátem, vykoupán v potoce a takto mokrý a částečně opláchnutý posazen do kufru na igelit, odběhla jsem nachystat hajtruškám krmení. Vrátila jsem se za pět minut.

Výsledek: čištění za 2.000,-


Miluju svého psa...

P.S. První foto ukazuje díru, kterou se Gromíš protáhl...auto bylo komplet mokré a plné bláta...

Tercera parte de la Argentina

Dalsi dil sagy s cilem provokovat vsechny aktualne pracujici :)

4.2. Mountain trip
Rozhodli jsme se, ze je nacase udelat turu v horach, protoze nase zadnice jiz byly znacne osezeny z aut. Jeste predtim jsme vyrazili zkusit vymenit vuz c. 2, qarenta mu neudelala dobre - nesla zaradit 4, podezrele smrdela spojka, blbe to brzdilo a prasilo se do kufru (a to fakt huste :). V pujcovne nam rekli, ze to rozhodne nejde vymenit, ze to pujde to opravy. Smesici umnych lzi a polopravd (polovinu vypravy tvori pravnici) nakonec k vymene doslo, ale aspon nam dali mensi hatchback Fiat Palio. Kolem 1 (v 5 vavriho casu) jsme dorazili k Cerro Cathedral a nechali se mastnacky vyvezt lanovkou kamaztoslo. Vsechny nas to tak vycerpalo, ze jsme museli zajit na obed. Notne posilneni jsme sli kousek nahoru, trosku po sedle a pekelne dolu z kopce. Nejvetsi adrenalin po ceste obstaravali sjezdari na horskych kolech, kteri kolem jezdili a padali. Bylo jich fakt hafo. 
Kolem 5 jsme sesli dolu a u auta zjistili, ze jedna pneumatika na voze c. 1 potrebuje vymenu, ktere se zrucne ujal Janda. Nejzajimavejsi na vymene byl poryv vetru, ktery nas zasypal piskem a kamenim. Za 30 s byl pryc. Po ceste do Barichela jsme nechali kolo opravit za 20 v pneuservisu a bylo super sledovat komplet rucni praci. Borec byl nejen sikovny, ale i sympatico takze s nim probehlo foceni. 
Vecer jsme zkusili mistni pizzu, ktera se prodava uplne vsude, ale je to spis takova buchta. Vino strasne, rychle do postele. 
Ujeto 100 km, celkem 3750 km, ujito par km z kopce

5.2. Za tucnaky
Rano jsme dodrzeli casovy rozpis  - v 7 snidane a rychly start. Dan vybudil pocit, ze nestihame, takze se na prvni benzince usadil za volant Janda a zacala krasojizda. Po predjizdeni dvojite plne cary v zatacce se obe posadky seznamily s mistni policii. Serzant nam vysvetloval, ze takto se nejezdi, nacoz Mara odvedil, ze dobre vime, ze Dan jede jako prase. Respekt vydrzel do dalsi zatacky a vse vyvrcholilo manevrem pri odboceni na letiste. 
Zuskaneho casu jsme chteli vyuzit k posunuti letu o jeden den. Na letisti nas trosku znepokojilo, ze nas let neni na tabuli. Na infornacich nas pan uklidnil, ze se nic nedeje, ze je let o hodinu posunut. Pak pridal, ze zpatecni let byl zrusen. Jak ZRUSEN?!? Zrusen, proste zrusen, nejsou piloti. Nabidka vraceni penez nas neuspokojila a role vyjednavace se ujal Dan. Po cca pulhodine jsme byli na variante letu o den pozdeji - super. Po dalsi ctvrthodine jsme distali navic ubytovani a taxik do hotelu na prestupu - supeeeer. Po dalsi ctvrthodine jsme dostali navic jeste jednu letenku na alternativni let - neuveritelne! 
Letadelko kane byl vrtulacek pro 33 lidi. Behem letu jsme zjistili, ze leti az do Ushuiai, coz byla nase final destination. Po chvilce domluv se zrodil plan na prodlouzeni nase letu v Rio Gallegos. Letuska Lourdes se ukazala jako ucineny andel, kdyz nas hned nekatapultovala, ale vse zacala resit s kapitanem a ten s letistem. Vsechno vypadalo mucho nadejne. Po pristani jsme vyslali Dana vyjednavat letiste, ale mezitim nam Lourdes oznamila, ze letadlo bohuzel bude plne. Tak jsme se smutne sbalili a vystupovali z letadla. STOP wait a minut. Zmena, misto bude. Dan se vraci a oznamuje, ze koupil letenky a zmeni uplatku vyjednal cenu 100 USD. Wow, kdyby se nezjevili 2 borci ve svitich vestach  - error senore. Probehla cca 15 min debata  o cene, do ktere se zapojila polovina letadla. Po cca hodine jsme se odlepili smer Ushuiai. Hodinove zpozdeni - zadny problem!
Vecer v Ushuiai - ubytko, neskutecne namarzovana vecere a do postele o pul 3. 
Ujeto 450, celkem 4200 km, uleteno: strasne moc

6.2. Jeden den na konci sveta
Hned behem usmudlaneho a uprseneho rana jsme vyrazili do mesta do I, kde jsme zjistili, co vsechno nestihneme videt. Podarilo se nam dokoupit, dopsat a doposlat pohledy. Nenechali jsme si ujit prohlidku veznice a vyrazili si koupit listky na nejmin turisticku mrdku - vylet na ostrov H plachetnici pro 10 a na tucnaky. Chvilku dohadovani, vyjednavani a ejhle bylo 3 a vsechny hospody nam zavrely. Tak jsme sli do irske a to bylo fakt fiasko, dokonce meli ani tocene pivo. Chvili jsme se motali, koupili letenku, kterou neslo zaplatit, nakoupili v supermarketu  a vyrazili na cimru. Mezitim dorazili borci (Dan a Vavra) se vratili z plaze jemne kousli a pomahali s vyrobou baget na zitrejsi trip. Nasledne utocil general Castro z leveho kridla, a pak jsme sli spat. 
Neujeto nic, naslapano dost

7.2. Opravdova turistika
Rano jsme s Marou vybehli behat, utekli zdivocelym psum a hned bezeli koupit letenky. V kancelari bylo asi milion lidi, tak jsme si vzali taxik na letiste, kde bylo otevreno od 8. Jenze si to rozmysleli a otevirali az v 10, kdy nam odjizdela plachetnice za 280, tak jsme to otocili. Lodka jela krasne,  moc se nehoupala a videli jsme tulene s kormorany. Presun na ostrov H byl houpavejsi v desti, ale taky v poho. Na ostrove byly divny kytky a vitr, podivali jsme se na ptaky a zpatky. Po prijezdu jsme leteli do aerolinek a povedlo se nam predbehnout celou frontu a prodlouzit rezervaci, i kdyz za jinou cenu, protoze se zjistilo, ze nejsme domaci Argentinci. Tak tak jsme dospurtovali do busu na tucnaky, kde nas skasli o 325 vcetne exkurze, kterou nikdo nechtel. S autobusem plnym amiku jsme s 2 photostopy (neplest s Photoshopem)  prijeli na farmu plnou podivnych sektaru, kteri prodavali predrazene kafe. Cesta za tucnaky zacala super, jeli jsme rychlym nafukovacim clunem 2x200 konu. Po ceste jsme se dozvedeli, ze nas tucnaci snadno uklovou jak v Batmanovi, takze mame chodit pomalu a v klidu. Prochazka mezi tucnaky nakonec byla super. Po ceste zpatky jsme se prospali a vyrazili do chilske restaurace, ktera nam den predtim zavrela, na kraba kralovskeho. Demonicky chilan si nas vsiml po chvili, a pak s nim byla fakt prdel. Trosku nas zklamalo, ze kraba nedonesli v celku, ale k jidlo byl dobry. Celkova unava nas vsechny dostihla, takze jsme se po pulnoci dostali do postele. 
Ujeto 160 km v busu, 30 na motoraku a 35 na plachetnicina motor. 

8.2. Fly away
Ranni behani nam prekazil dest, takze jsme vyrazili zaplatit letenky. Pred polednem jsme taxiky odjeli do parku Tierra del Fuego na cca 12 km  trip. Vybre asi po 2 km vypovedelo sluzbu koleno, co by ji mohly zavidet i mlady holky, takze to otocila. My jsme sli kolem jezera a fotili, sem tam se nam ztratil Mara, ake jinak jsme si uzivali super krajiny. Na obed tradicne v case vecere jsme si dali steak, extremne juicy na prani Dana. Na cestu zpatky jsme  vyuzili collectivo, ktere nas vzalo pro bagly a na letiste. Tam ale zacala anabaze s cenou. Ridic chtel dohodnutych 175 z parku (cca 30 km) a dalsich nedohodnutych 100 z centra na letiste ( cca 3 km). Nakonec na nas zavolal letistni policii, ktera umela anglicky stejne dobre jako on a podobne na tom byla s inteligenci. Vzhledem k tomu, ze jsme meli cas do odletu, tak jsme se bavili tim, jak se stridali tlumocnici, kteri nam v podstate vsichni dali za pravdu. Nakonec borec dostal 50, zbrane sly dolu a my mohli odletet. V El Calafate nas svezl taxik z letiste a zrovna jsme si domluvili odvoz na ledovec druhy den. Nasli jsme si hotel s bazenem, nalozili se do nej a vecer vyrazili do viru dvanactitisicoveho velkomesta. 
Uleteno 500 km, naslapano 12

Argentina secunda parte

31.1. Mendoza a smer jih
Rano jsme vstali brzo s umyslem vyjet na dlouhy usek smer jih. Vse se zkomplikovalo pri hledani smenarny (hodne nedostatkova vec v Argentine) a pri nasledne valecne porade, jak dal. Dan prosazaval a nakonec i prosadil zmenu planu - pojedeme jen k Lake Districtu a dolu do Patagonie poletime. Sice se nam puvodne nechtelo, ale cas byl neuprosny - jinak se vse stihnout proste nedalo. Tak nam uz zbyvalo jen koupit letenky, coz se natahlo na skoro 3 hodiny. Tak jsme si zasli na steak a vyrazili pred 4. 
Po tradicnich brylich kolem mesta jsme vyrazili a po par kilometrech sjeli na legendary rn 40 ve stopach Che. K me velke radosti se povedlo ulovit i kes s logem starym skoro rok. Pokracovani sotoliny, hliny a misty certviceho bylo super, ale cestovat takto az na jih by asi nedaly nejen Sieny. Po 130 km jsme chytli asfalt a pohodove dojeli do lyzarskeho (!!!) letoviska Maralgue. Hned za sotolinou zacala superrovna cesta , nejdelsi rovinka mela 40km. Ve vsech smerech prachbidny hotel *** nastesti byl jen na prespani. 
Celkem ujeto 2400 km, 450 this day

1.2. - chyt si sveho plamenaka
Vavra a plamenaci. Cela vyprava a plamenaci! 
Privstali jsme si a vyrazili do parku sledovat plamenaky. 20 km po silnici a 55 po sotoline. Po cca  30 sotoliny vuz c. 2 podezrele zastavil a bylo zle. Mara prorazil nadrz, najel na kamen, krery videl a ktery bezne prejizdi. V mercedesu. Inzenyri z Fiatu by se nad tim meli zamyslet! 
Otocka a smer mesto, otevirame opravnu. Nastesti nejsme ve vyspele zemi, kde se jen vymenuje, ale jeste opravuje. 10 min a 50 pesos a muzeme zpet. Podruhe park prejedeme o 10 km. Nakonec zjistime, ze jsme v zakazane zone, bez pruvodce no way. Nenapadne se asimilujeme se skupinou turistu a valime vyschlym jezerem za vysnenymi plamenaky. Za chvilku stopka a otocka, plamenaci kdesi v cudu, dal nesmime. * CENSORED *
vracine se na cestu a padime smer jih. Po 350 km dorazime do Chos Malal a k veceri dosteneme kozu. * CENZORED * 
Ujeto 550, celkem 2950

2.2. - az na dno
Vecirek na druhem pokoji koncil az 5, takze planovany odjezd v 7 doslal ranu. Do naseho auta priskocil Vavra a vyrazili jsme jako predvoj. Po 150 km jsme se srazili na benzince a pokracovali spolecne. Po dalsich 300 km jsme zjistili, ze posadce 2 dochazi benzin a co bylo horsi, ze benzin dochazi i nam, i kdyz ho mame vic. Tak jsme vyrazili za benzinkou, ktera se ne a ne objevit. Nadejna odbocka se ukazala jako hraz prehrady. Skytnuti se dalo ocekavat kazdou chvili...
Nastesti se ze strazni budky prisel podivat vojak, kteremu jsme vysvetlili, ze gasolina kaputo. Kdyz si overil, ze nekecame, zavolal a poslal nas na zakladnu (to zni vznesene). Ze stareho renaultu 19 vytahl borec hadici posledni 3 litry benzinu, ktere nam meli pomoct ujet 40 km k benzince. Nahoru s malymi otackami a z kopce bez plynu - a vse se povedlo! Posadka c. 2 tolik stesti nemela, benzin ji dosel hned po nasem rozdeleni. Podarilo se jim stopnout skoro kazde auto, ale zadne nemelo hadici. Nakonec prijela rodinka, ktera nemela hadici, ale nakonec se nasel clun s pumpickou, ze ktere se povedlo vymomtovat hadicku. No a jak na svinu borec nemel benzin. Tak byl vyslan Mara s kanystrem na benzinku. Rodinka si ho oblibila natolik, ze ho vzala i zpatky. Nechteli penize, tak nedostali nic. Nalivali jste nekdy benzin z kanystru? Z kanystru bez hadicky? Prekvapive to nejde, je tam svinska zarazka, ktera nesla jen tak prekonat. Tento moment prokazala Vybra svoji prislusnost ke skupine a prisla s resenim. Do nadrze vrazila svuj kartacek Curaprox. Heureka!
Po Asi hodince jsme se potkali v cili nasi cesty - Bariloche, prekrteno na Barichelo, hlavnim letovisku v oblasti jezer. Stihlo jsme jeste hodit veci do lavanderi, kde nam borec vsunul okridlenou hlasku No ticket, no clothes! Ja s Vavrou jsme umreli, Dan mel zazivaci problemy a vyrazil se zbytkem do mesta. Jen Vybra mela pocit, ze pri cisteni zubu neco divne smrdi na zachode. 
Ujeto celkem uz 3500 km, 550 km k jezerum

3.2. Panaramatico
V jezernim letovisku nas probudila zima a dest, takze jsme vyrazili na lanovku, u ktere jsme zjistili, ze v zime desti nejede az nahoru. Nastesti jsme potkali pana I, takze nam poradil, kam mame jet, aby to byla krasa. Po ceste jsme navstivili sadky pstruhu, takze se Mara nechal kousnout do prstu a chtel si koupit kaviar, ktery mu neprodali, takze asi vse nema svojicenu, jak rika. Takze jsme vyrazili do Llao Llao, kde jsme sli na obed poprve v jednu, takze ve spravnem argentinskem rytmu. Hospudka U tri gracii byla prima, prima pivo Patagonian, takze jsme dali 3 za 35 a jeli na panaromatico Cerro Campanario, kde byly supr vyhledy. Strasne foukalo a bylo nam zima, takze jsme vyrazili na maly jezerni okruh. Prvni zastavka byla v parku, kde byly 2 atrakce - most a tajne jezero - takze jsme dali obe. Dinopark jsme Jandovi zakazali, takze jsme se presunuli do pivovaru gilbert, kde meli piva ruby, rocha a negro, takze jsme pili semafory, hlavne Janda. 25 piv v 5 lidech pry byl rekord, takze jsme se stali tak vazebymi, ze nam zajistili odvoz, protoze jsme nebyli schopni ridit. Diky tomu jsme prijeli brzo, takze jsme mohli jit jeste do mesta. 
Ujeto celkem 3650 km, takze 150 km kolem jezer

Kterak jsem z Prahy do Brna jela 5 hodin

Pepa se toulá argentinskými pampami a já se brodím problémy všedního dne :-D Jedním z nich je náš Avensis, jehož bolístky po několikanásobném neúspěchu v Brně měli řešit tentokrát v Příbrami.

Pamětliva dobrých rad své maminky (která mi potom po právu vynadala :-))) jsem vyjela jenom ve svetříku a vestě, protože přece budu celou dobu sedět v autě. No...seděla.

Jako náhradníka jsem nafasovala Yarise. Potud dobré. Autíčko jelo pěkně. Až na 105.6 km D1, kde najednou ztratilo tah a sotva se dokoulelo do odstavného pruhu (toho njužšího z celé délky dálnice, jak jinak).

Telefonát do Příbrami se odehrál zhruba v tomto duchu:

Já: "Nejede mi auto, ukazuje dvě čárky na benzínu a nejede. Mám hysterický záchvat, musím se dostat do Brna a bojím se tady."

Toyota: "Nenatankovala jste tam naftu?"

Já: "Ne!"

Toyota: "Co to dělá?"

Já: "...nic."

...mezitím asi deset panických telefonátů na všechny strany, kdy výsledkem bylo, že pro mě pošlou auto s kanystrem benzínu, které si kdyžtak vezmu, když Yaris nepojede. Mezitím mi jedna dobrá dušička, které tímto bezmezně děkuji, poradila, jak autíčko zkusit dostrkat alespoň pár dalších metrů k místu, kde se dalo bezpečněji stát.

Následně se mi vybil mobil, takže se mi nikdo nedovolal a způsobila jsem tak nepříjemné chvíle obav mnoho lidem i sobě samé a ztížila situaci těm, kteří mě na dálnici hledali.


Auto ani neškytlo, bylo -5°C, zima jak v ruským filmu, totální tma a já byla vzteklá, unavená a zmrzlá.

Z Příbrami dojeli po 3 hodinách. Nalili do auta benzín a ono jelo. Tak jednoduché to bylo. Problém? Yaris prostě špatně ukazoval stav nádrže...Když jsem dojela domů do Líšně, stále ještě to ukazovalo plnou nádrž. No jistě...perpetuum mobile.

A ponaučení?

Kamkoli jedu, jedu se zimní bundou, dekou, termoskou čaje a kanystrem benzínu...a nabíječkou do auta.

Hezké středeční ráno všem :-)

P.S. Měla jsem s sebou Groma, kterému tímto skládám obrovskou poklonu, protože ten pes celou dobu vzorně seděl. Nedělal absolutně žádné problémy.

Argentina, dil prvy :)

Par chaotickych poznamek z totalne nepripravene cesty po Argentine. S sebou karta a Lonely planet, planovani zcela ad hoc. 

25. A 26. Ledna 2011 - odlet a prilet

Odlet v tradicnim duchu - Janda s Petrou ukecali pani na gate, ktera je pustila jen diky tomu, ze leteli az do Argentiny, taky nam prislo, ze pul hodiny je na letadlo casu az dost. Po priletu nas uvitalo vedro a dusno. Prevzali jsme si Fiaty Siena v elegantni bile barve ve vybave Fire a vyrazǐi do Rosaria. 
Jandovy manevry na dalnici sokovaly i otrle argentince,  natozpak Dana v druhem aute.  nAse cesty se proto asi po kilometru rozesly. 
Po super dalnici jsme prijeli do Rozaria kolem 6, kde uz cekali hladovi chlapci. Vecer silne poznamenala jet leg, ja usinal vestoje a ostatni na tom nebyli o moc lip. Nakonec jsme se dohodli, ze rano startujeme smer Cordoba. Prubezne najeto 300 km

27. Ledna - Rosario, villa carlos paz, Cordoba
Jetlag vsechny probudil sakra brzo a ja s Marou jsme vyrazili behat. Na 5 km nas prubezne pronasledovali cca 3 psi a my se vedrem a netrenivanosti protrapili k snidani. Cesta do Cordoby celkem utikala, i kdyz to bylo cca 450 km. Hned na zacatku jsme se oddelili a nase posadka vymyslela vylet do Alta Gracie s jezuitsky klasterem a barakem, kde zil Ernesto Che Guevara. Posleze dorazila i priopita posadka vozu c. 2 a vyrazilo se do Cordoby, opet oddelene. Mara s Danem si navic pridali policejni honicku dle popisu asi hodne vtipnou, honit se s policajty na silnici - wow. V Cordobe probehla koordinacni schuzka o dalsim smerovani naseho vyletu, kde jsme se shodli, ze nebudeme jen chlastat a chlastat. Proto jsme vyrazili do hnusneho zabavniho parku Villa Carlos Paz, kde jsme sporadali cca 2 kila hovezich zeber a nechali si vnutit nekrestansky drahe vino prumernych kvalit. Na neuveritelne rusne street nas holky nahanecky k navsteve mistniho disco krom Dana neukecaly, ten se vratil rychle protoze do 18 byly potreba 2 az 3. V posteli o pul treti, pokoj pro 4, zablesen jen mirne. 
Ujeto cca 500, celkem 850

28. Ledna - san Louis
Po drobnem ztraceni a nachazeni se jsme vyrazili pred polednem na cestu. Danovymi slovy jsme si kolem Cordoby udelali brejle a po dalsi hodine a pul jsme byli 10 km od vyjezdu. Behem dlouhe cesty jsme ochutnali pecene kure u silnice (mirne presusene od stavnate Argentinky), prohledli si resort s bazenem, kde chtelo auto c. 2 spat (bylo plno) a dohodli se dojet do San Louis. Behem cesty ale doslo ke zmene planu, borci zastavili policejni hlidku s zadosti o doprod do pampy na estancii ( ranc s ubytovanim). Slicna policistka nam nakonec jen poradila a my vyrazili. Nakonec jsme nasli jinou estancii, ale plnou a celkem hroznou, takze vse skoncilo jen vzajemnym tukancem pri odjezdu do San Louis ( nas depozit 1100 $ na auto zrejme bude vycerpan beze zbytku - my mame douru v masce, borci prostrilenou kapotu - ne od te honicky, ale z hlavni polnacky). 
V San Louis jsme si nasli pekny hotel, dali par piv a zalehli pred 2. 
Ujeto 400, celkem 1250

29.1. Mendoza
Ranni behani dle planu, jen pozdeji, vydatna snidane, prohlidka elektronickeho betlemu sestrojeneho mistnim inzenyrem, plne ozvuceneho a rozpohybovaneho vcetne Jeziska ( pruvodce lhal, ze se Jezisek nehybe, zvedla se v pase a zrejme tak posiloval brisni svalstvo a ukazoval nam svuj uces). Cesta do Mendozy byla dost Under construction, ale utikala prijemne. Tesne pred jsme uhli na Maipu, mekku vina a gurmanskych zazitku, ktere jsme bohuzel nedokazali odhalit. Po obede na namesti, mirne zklamani, jsme vyrazili na prohlidku vinarstvi. Vina na ochutnavku byla silne mizerna, takze jsme naskocili do Sien a makli do srdce vinarstvi - Mendozy. 
V Mendoze jsme chytli uzasny hotel Zamoro s lehce kolonialni atmoskou. Janda s Marou konecne chytli holice a zbytek prijemnou kavarnu. Mendoza super - tohle mesto proste ma koule!
Ujeto 300, celkem 1550

30.1. Around Mendoza
Poprve jsme se hecli a vyjeli brzo rano. Kratky vylet okolo Mendozy se nam mirne protahl horskou cestou necestou. Prvnich 30 km jsme jeli asi 2,5 hodiny, ale ty panoramata, ty panaramata... Zniceho nic se pred nami zjevily doly na stribro a zlato, kam sla udelat exkurze. Mara zjistil, ze prohlidka je za 30 min a trva 40 min. Po hodine jsme se sli zeptat a pani silne prekvapilo, ze chceme jit. Obecne se stva, ze Mara ma se svoji nejpokrocilejsi spanelstinou docela problemy. Nase smesice par slovicek, anglictina a misty i nasrane cestiny zabira lepe. 
Obratem jsme si tedy dohodli spanelskou prohlidku, anglicka byla za 1,5. Prohlidka silne pripominala povestnou akci v krasu s Igorkem, pouze nas vybavili horolezeckym vybavenim. Do praktickeho kurzu slanovani se zjevil anglicky pruvodce a byl hodne v pohode. Petruska sjela jako po masle a dole nas fotila, jen na me se to ucila. Po exkurzi jsme hladovi prijeli do letoviska Uspallata, hodili obed a vyrazili na prirodni most Puente del Inca s rozborenyma laznema. Cestou vzhuru jsme stihli jeste svihnout par fotek Aconcaquy,  nejvyssi hory, ikdyz se po ni valeli mraci. Posledni dilecek skladacky vyletu byl kriz odlity z del po miru s Chile stojici v prusmyku presne na hranicich. 8 vecer a strasna kosa. Cesta zpatky probihala potme a dole utikala. Pred Mendozou solidne zhoustl provoz a tak tak jsme nevlitli do jedne z retezovek, brzdilo se i ocima. Obecne auta se tu pohybuji  docela prazvlastni, hodne to svadi u uvaham, jestli tu existuje neco jako technicka nebo staci to, ze auto nejak jede. Kazdopadne vetsina aut ma mensiho nebo vetsiho pavouka na prednim skle, obcas to vypada, ze sklo drzi jen silnou vuli ridice. 
Dorazili jsme utahani pred pulnoci, takze zaverecny vecirek byl bez steaku, supli jsme 2 lampy vina a ve 3 sup na kute. 
Najeto 400, celkem 1950. 

Par postrehu
Sever Argentiny je relativne osidleny a pro Evropana  neni vubec sokujici, pripomina asi nejvic Portugalsko az na velke vzdalenosti, ktere je treba prekonavat.  Sem tam slum, toulavi psi, trosku vic zebraku v hospodach, ale jinak pohoda a trosku horsi EU standard. Cesty slusne, od Aires ubyvaji dalnice, ale cesty povetsinou na urovni silnic prvni tridy. Zajimava jsou auta, mist si clovek pripada jako v muzeu dopravy v Tatre Koprivnice. Auta stara 40+ vubec nejsou problem. Holt to neni jak v Evrope, kazdych 5 let nove auto. 
 O stejcich netreba psat, ale jidlo jinak hlavne kure, pizza, testoviny, ale kdo by to tady zkousel, ze :) Obsluha povetsinou mluvi jen spanelsky, ale da se domluvit, protoze chteji. 
Ubytovani je snadne sehnat a uroven kolem 500 na hlavu uplne v pohode, pokud clovek neresi nejakou tu pavucinku, spadlou omitku nebo nedovirajici dvere. 
Je prima, ze tu nepohybuje moc turistu. Daji se potkat v destinacich jako Mendoza, ale v hodne snesitelnem poctu.