Rano na nas cekaly taxiky a vsichni cekali na Vybrinu, co hledala telefon. Po prijezdu k ledovci jsme se rozhodli vyrazit na turu v mackach, ktera sice byla vyprodana, ale tradicne se povedlo domluvit a vyjeli jsme. Cca hodinu a pul jsme chodili po ledovci, coz bylo fakt super. Kazdy vyfotil cca 200 fotek, protoze nikdo nepristoupil na moji zasadu max 10 fotek z atrakce, jako za starych dobrych dob kinofilmu.
Mara ani jednou nespadl a ani jednou se neztratil, jen porad zdrzoval s kamerou. Po ceste zpatky jsme si skocili do bazenu a vecer v ramci zahajeni diety prpbehla cinska all you can eat. Zaver vecera ve stylu cuba libre.
V mackach ujito 3 km, taxikem 160 km
10.2. Dalsi cestovni den
Z El Calafate jsme vzali bus do Rio Gallegos na letadlo do Comodore Rivadavia, kde jsme meli hotel od aerolinek za zruseny let. Ridic ( nebo ridicka - neshodli jsme se) nas provezl pres 2 dusledne policejni kontroly docela i na cas. V RG Dan ukecal kluka z aerolinek, aby nas odvezl svym autem do mesta a navstivili jsme dle LP vyhlasenou kavarnu. Pockali jsme si na nase letadlo a do CR prileteli po 9. V hotelu nam dodelali veceri a my vyrazili do viru nocniho zivota.
Nechali jsme si poradit od pikolika nejlepsi podnik ve meste. Dorazili jsme chvili pred pulnoci a byli jsme uplne prvni. Lidi se postupne trousili a kdyz jsme kolem 3 odchazeli, bylo uz narvano. Je porad docela tezke se adaptovat na argentinsky zivotni rytmus - ve ctvrtek nejvetsi ruch v pubu kolem 4 prumerny cech proste nepredpoklada....
Uleteno 900 km, autobusem najeto 300 km
11.2. Cesta k babicce
Ranni vstavani trosku bolelo, ale necekal nas zadny program krome preletu. Ja jsem chtel ulovit najakou kesku, ale ve meste a okoli cca 100 km zadna nebyla. Obecne hustota kesek v Argentine je podobna jako hustota obyvatel.
Prosli jsme si mesto, kde vubec nic nebylo, a jeli jsme transportem na letiste.
Nastoupili jsme do naseho vcerejsiho vrtulacku, kde bylo asi 60 st. Po asi 30 min marnych pokusu nastartovat motor nas Florence vyhnala z letadla zpatky do haly. Po par minutach probehl nasrany pilot s kufrem a nastoupil do taxiku. Zjistili jsme, ze mozna poletime vecer kolem 8. Nastala chvile pro Dana, ktery zacal vyjednavat o kompenzaci. Chvili to vypadalo na letenky na vodopady nebo do Urugvaje, ale nakonec to skoncilo hadkou o obed. Mara vyuzil volneho casu k navsteve doktora, ktery mu potvrdik anginu, nasadil antibotika a pichl vcelicku. V osm se objevilo na scene nase puvodni letadlo a to opravdu impozantne. - pri zabrzdeni z nej vyjitlo par litru benzinu. Chvile zmateneho pobihani a za chvilku jsme byli ve vzduchu. Let probihal v pohode az na strasnou rodinku a dobrodruznejsi poskakovani pri pristani. Hura za Danovou babickou!
Trosku jsme bloudili pro Nequenu, nez jsme naslu cestu, a pak nas cekalo super uvitani. Babicka se sice narodila tady, ale umela moc pekne cesky. Mara totalne odpadl s anginou a my povidali a povidali. Hotel byl hned za rohem, takze jsme byli pred 4 v posteli.
Ulitnuto 900 km, najeto 20 za Babickou
12.2. Mara moribundus
Rano jsme hned vyrazili na obhlidku rodinnych plantazi jablek a hrusek. Ja jsem neodolal a po asi 4 letech jsem si urval jabko ze stromu a snedl ho....a nic. Jabka fakt super :)
Nasledne nas cekalo velke rodinne asado / grilovani. Rodina se sjela ze vsech smeru a maso bylo skvele. V prubehu se rozhodlo, ze Mara nemuze jet autem, protoze mel porad vysokou horecku. Vzhledem k jeho stavu jsme s nim poslali i Dana.
Obecne byli vsichni argentinci z nasi cesty hrozne nervozni. Zdalo se jim to daleko, 1200 km bez prestavky pampou moc nedokazali pochopit. Nakonec jsme museli slibit, ze dame pauzu v pulce. Slibem nezarmoutis....
Pred odjezdem jsme jeste obhlidli dalsi byznys rodiny - cisterny, kterych maji po ruznych garazich asi 6. Na cestu jsme dostali doporuceni ( do Aires je celkem asi 5 zatacek a 4 kruhace), 10 kg jablek, 10 kg hrusek a doprovod na hranice mesta. A dlouhe dlouhe louceni se vsemi.
Cesta utikala dobre pampou nepampou a v 6 rano jsme usli na benzince 100 km pred Aires.
Celkem ujeto 1250 km, dohromady 4450 km
13.2. Vsichni moribundus
Vzbudili jsme se v 8 a klepli zbytek cesty na letiste, kde ovsem nebyl nikdo, komu by slo vratit auto. Karlos na druhe strane telefonu sedel sam v centru a navrhl nam, ze mame nechat klicky pod kobereckem. Vzhledem k depozitu 2200 usd, vymenemu a rozbitemu autu se nam do toho moc nechtelo poustet. Navzdory ocekavanim se nam povedlo booknout letenky na Iguazu a vyrazili jsme vratit auta.
V pobocce nas cekal typek, ktery nam auta predaval. S typickou preciznosti obhlidl auta, poskrtal papiry, mirne se podivil, ze vracime jine auto a.....roztrhal depozit! Wow.
Mezitim prileteli Dan s Marou a poslali jsme je na Ezeizu, kde zjistili, ze letime z letiste, kde byli oni. Potkalk jsme se a spolecne vyrazili na plaz s neuveritelne spinavou vodou, spinavymi detmi a spinavymi rybari, kteri chytali spinave ryby.
Pres nase puvodni predpoklady se Marova nemoc ukazala jako prenosna, takze v uplne stejnem stavu byl i Dan. Zatimco Mara nas uz buzeroval, Dan se pohyboval na hranicich Velke prerie. Vypadal hodne hodne spatne, mozna i na vic nez namerenych 38,6. Postupne se pridal s kaslem i Janda. Pomer zdravych a nemocnych 1:1.
Ve spinavem parku jsme usnuli a vyrazili na tradicne zpozdeny let.
V Puerto Iguazu nas uvital typicky tropicky prales, mlha po desti a o pulnoci 25. Navic dosly taxiky, takze jsme si mohli pradelnu opravdu uzit.
Kluci nemocni si vzali hotel s bazenem a my si skocili na pivko, ve 2 do postele.
Uleteno zase kus sveta
14.2. Vsechny divy sveta
Taxikar nas trosku vykoupal a prijel o pul hodiny pozdeji. Vodopady jsme vzali prvne z brazilske strany, kde jsou lepsi vyhledy. Oproti normalnimu stavu bylo po desti 5x vic vody, takze to byl totalni hukot. Dole se stacilo projit a clovek byl mokry na kost, do ktere se hned nahore zakousl vlk. Souhlasime s Hillary Clintonovou, ze Niagara je chudsi pribuzna, i kdyz jsme ji nevideli. Ani Niagaru ani Hillary.
Za 100 usd jsme si vzali prulet vrtulnikem nad vodopady, ktery byl fakt super, hlavne otocka. Operativne jsme zmenili plan a presunuli se na nejvetsi hydroelektrarnu siroko daleko, po 3 souteskach nejvetsi vubec nejvic.
Prohlidka uvnitr byla celkem nudna, ale elektrarna byla impozantni stejne jako 400g steak k veceri. Janda s Marou uz byli lepsi, ale Dan vypadal, ze umre kazdy okamzikem. Od taxikare, ktery byl fotograf a mluvil spanelsky, portugalsky, italsky, anglicky, trosku nemecky a guarani, jsme se cestou dozvedeli par realii a odleteli do Aires, kde nas oskubali taxikari. Hotel jihoamericky, provincni...
Uleteno kousek zpet letadlem, vrtulnikem malem spadnuto do vodopadu
15.2. Jihoamerickou celebritou
Hned rano doslo k rychlemu rozhodnuti o presunj na Punta del este do Uruguaye, coz bylo vecer rezolutne zamitnuto. Rozhodla nizka cena letenky a obecny hlad po odpocinku na plazi. Borci vyjeli driv a dokoupili nam letenky, ale bohuzel o 2 hodiny pozdeji, cehoz si nevsimli. Obratem jsme si domluvili presun k nim, ale borec u prepazky to s klasickym Si zazdil a nasledne nam 3 kruty vysvetlovaly, ze to nejde. K tomu pridali 90usd za bagaz - holt nizkonakladovka.
V Punta del este nas hned natahl taxikar a v pizzerii, kde nas cekali borci, hned doslo k hadce o vsem. Nakonec doslo k rozdeleni na skupiny kvuli cene hotelu, abysme se ve stejnem hotelu potkali za par hodin.
Jinak v letovisku bylo tolik znamych jihoamerickych hvezd, ze jsme zadnou neznali, tekze jsme o ne zakopavali bez zajmu. V nasem hotelu se o nas staral recepcni s typicky uruguayskym jmenem Brian, kterym pracoval v Irsku s Cechy a mel fototyp podobny memu. Kazdopadne se fakt snazil a dobre nam radil.
Vecer jsme se potkali v restauraci Tukan, kde byla totalni nuda, takze jsme se odebrali na cimru na pokoj.
16.2. Vamos a la playa, ooooooh!
Rano jsme s Marou vybehli na plaz pres jeho pokrocilou tuberkulozu. Nakonec jsnme sk zaplavali a zasli na opulentni snidanino ktere se zminovaly i mistni zdroje.
V supermercadu jsme si nakoupili na piknik kurisko, klobasy, syr, vinha a tak a lodi jsme jsme prejeli dle Brianova doporuceni na Isla Goretti. Na mistni plazi jsme si pujcili 4 strasne predrazeny slunecniky a pustili sr do pikniku. More bylo modre, plaz rozpalena a jachty neklidne, takze jsme se pustili do vinha a chytali ve vetru litajici slunecniky.
Behem dne se nic zvlastniho nestalo, Dan s Marou se spalili, Janda jako dycky, Vybra si na prichazce s Vavrou a Jandou narazila koleno a furt skucela a ja se trapne choulil pod slunecnikem.
Vecer jsme si zasli na strasne predrazenou ncni veceri a zase nic zvlastniho. Asi jsme se octliv letovisku jihomarickych hvezd, veskrze vyhaslych.
Lodi ujeto 3 km tam a 3 km zpet
17.2. Back to Aires
Ranni probuzeni, behani po plazi, opulentni snidane a premysleni, co se dnem. V hospode na plazi dlouha porada, ktera konci presunem na zmrzlinu a pro batohy. Letadlo a vecerni prilet do Aires. Marna snaha stihnout nakoupit darky pred zavirackou, vecere v mexicke (!!!!) a smutna cesta na hotel.
18.2. Game ist ovar
Dest. Hrbitov s Evitou (Recoleta), letiste a sedadla mezi zachody. Proste konec....
Žádné komentáře:
Okomentovat