Kterak jsem z Prahy do Brna jela 5 hodin

Pepa se toulá argentinskými pampami a já se brodím problémy všedního dne :-D Jedním z nich je náš Avensis, jehož bolístky po několikanásobném neúspěchu v Brně měli řešit tentokrát v Příbrami.

Pamětliva dobrých rad své maminky (která mi potom po právu vynadala :-))) jsem vyjela jenom ve svetříku a vestě, protože přece budu celou dobu sedět v autě. No...seděla.

Jako náhradníka jsem nafasovala Yarise. Potud dobré. Autíčko jelo pěkně. Až na 105.6 km D1, kde najednou ztratilo tah a sotva se dokoulelo do odstavného pruhu (toho njužšího z celé délky dálnice, jak jinak).

Telefonát do Příbrami se odehrál zhruba v tomto duchu:

Já: "Nejede mi auto, ukazuje dvě čárky na benzínu a nejede. Mám hysterický záchvat, musím se dostat do Brna a bojím se tady."

Toyota: "Nenatankovala jste tam naftu?"

Já: "Ne!"

Toyota: "Co to dělá?"

Já: "...nic."

...mezitím asi deset panických telefonátů na všechny strany, kdy výsledkem bylo, že pro mě pošlou auto s kanystrem benzínu, které si kdyžtak vezmu, když Yaris nepojede. Mezitím mi jedna dobrá dušička, které tímto bezmezně děkuji, poradila, jak autíčko zkusit dostrkat alespoň pár dalších metrů k místu, kde se dalo bezpečněji stát.

Následně se mi vybil mobil, takže se mi nikdo nedovolal a způsobila jsem tak nepříjemné chvíle obav mnoho lidem i sobě samé a ztížila situaci těm, kteří mě na dálnici hledali.


Auto ani neškytlo, bylo -5°C, zima jak v ruským filmu, totální tma a já byla vzteklá, unavená a zmrzlá.

Z Příbrami dojeli po 3 hodinách. Nalili do auta benzín a ono jelo. Tak jednoduché to bylo. Problém? Yaris prostě špatně ukazoval stav nádrže...Když jsem dojela domů do Líšně, stále ještě to ukazovalo plnou nádrž. No jistě...perpetuum mobile.

A ponaučení?

Kamkoli jedu, jedu se zimní bundou, dekou, termoskou čaje a kanystrem benzínu...a nabíječkou do auta.

Hezké středeční ráno všem :-)

P.S. Měla jsem s sebou Groma, kterému tímto skládám obrovskou poklonu, protože ten pes celou dobu vzorně seděl. Nedělal absolutně žádné problémy.