Argentina, dil prvy :)

Par chaotickych poznamek z totalne nepripravene cesty po Argentine. S sebou karta a Lonely planet, planovani zcela ad hoc. 

25. A 26. Ledna 2011 - odlet a prilet

Odlet v tradicnim duchu - Janda s Petrou ukecali pani na gate, ktera je pustila jen diky tomu, ze leteli az do Argentiny, taky nam prislo, ze pul hodiny je na letadlo casu az dost. Po priletu nas uvitalo vedro a dusno. Prevzali jsme si Fiaty Siena v elegantni bile barve ve vybave Fire a vyrazǐi do Rosaria. 
Jandovy manevry na dalnici sokovaly i otrle argentince,  natozpak Dana v druhem aute.  nAse cesty se proto asi po kilometru rozesly. 
Po super dalnici jsme prijeli do Rozaria kolem 6, kde uz cekali hladovi chlapci. Vecer silne poznamenala jet leg, ja usinal vestoje a ostatni na tom nebyli o moc lip. Nakonec jsme se dohodli, ze rano startujeme smer Cordoba. Prubezne najeto 300 km

27. Ledna - Rosario, villa carlos paz, Cordoba
Jetlag vsechny probudil sakra brzo a ja s Marou jsme vyrazili behat. Na 5 km nas prubezne pronasledovali cca 3 psi a my se vedrem a netrenivanosti protrapili k snidani. Cesta do Cordoby celkem utikala, i kdyz to bylo cca 450 km. Hned na zacatku jsme se oddelili a nase posadka vymyslela vylet do Alta Gracie s jezuitsky klasterem a barakem, kde zil Ernesto Che Guevara. Posleze dorazila i priopita posadka vozu c. 2 a vyrazilo se do Cordoby, opet oddelene. Mara s Danem si navic pridali policejni honicku dle popisu asi hodne vtipnou, honit se s policajty na silnici - wow. V Cordobe probehla koordinacni schuzka o dalsim smerovani naseho vyletu, kde jsme se shodli, ze nebudeme jen chlastat a chlastat. Proto jsme vyrazili do hnusneho zabavniho parku Villa Carlos Paz, kde jsme sporadali cca 2 kila hovezich zeber a nechali si vnutit nekrestansky drahe vino prumernych kvalit. Na neuveritelne rusne street nas holky nahanecky k navsteve mistniho disco krom Dana neukecaly, ten se vratil rychle protoze do 18 byly potreba 2 az 3. V posteli o pul treti, pokoj pro 4, zablesen jen mirne. 
Ujeto cca 500, celkem 850

28. Ledna - san Louis
Po drobnem ztraceni a nachazeni se jsme vyrazili pred polednem na cestu. Danovymi slovy jsme si kolem Cordoby udelali brejle a po dalsi hodine a pul jsme byli 10 km od vyjezdu. Behem dlouhe cesty jsme ochutnali pecene kure u silnice (mirne presusene od stavnate Argentinky), prohledli si resort s bazenem, kde chtelo auto c. 2 spat (bylo plno) a dohodli se dojet do San Louis. Behem cesty ale doslo ke zmene planu, borci zastavili policejni hlidku s zadosti o doprod do pampy na estancii ( ranc s ubytovanim). Slicna policistka nam nakonec jen poradila a my vyrazili. Nakonec jsme nasli jinou estancii, ale plnou a celkem hroznou, takze vse skoncilo jen vzajemnym tukancem pri odjezdu do San Louis ( nas depozit 1100 $ na auto zrejme bude vycerpan beze zbytku - my mame douru v masce, borci prostrilenou kapotu - ne od te honicky, ale z hlavni polnacky). 
V San Louis jsme si nasli pekny hotel, dali par piv a zalehli pred 2. 
Ujeto 400, celkem 1250

29.1. Mendoza
Ranni behani dle planu, jen pozdeji, vydatna snidane, prohlidka elektronickeho betlemu sestrojeneho mistnim inzenyrem, plne ozvuceneho a rozpohybovaneho vcetne Jeziska ( pruvodce lhal, ze se Jezisek nehybe, zvedla se v pase a zrejme tak posiloval brisni svalstvo a ukazoval nam svuj uces). Cesta do Mendozy byla dost Under construction, ale utikala prijemne. Tesne pred jsme uhli na Maipu, mekku vina a gurmanskych zazitku, ktere jsme bohuzel nedokazali odhalit. Po obede na namesti, mirne zklamani, jsme vyrazili na prohlidku vinarstvi. Vina na ochutnavku byla silne mizerna, takze jsme naskocili do Sien a makli do srdce vinarstvi - Mendozy. 
V Mendoze jsme chytli uzasny hotel Zamoro s lehce kolonialni atmoskou. Janda s Marou konecne chytli holice a zbytek prijemnou kavarnu. Mendoza super - tohle mesto proste ma koule!
Ujeto 300, celkem 1550

30.1. Around Mendoza
Poprve jsme se hecli a vyjeli brzo rano. Kratky vylet okolo Mendozy se nam mirne protahl horskou cestou necestou. Prvnich 30 km jsme jeli asi 2,5 hodiny, ale ty panoramata, ty panaramata... Zniceho nic se pred nami zjevily doly na stribro a zlato, kam sla udelat exkurze. Mara zjistil, ze prohlidka je za 30 min a trva 40 min. Po hodine jsme se sli zeptat a pani silne prekvapilo, ze chceme jit. Obecne se stva, ze Mara ma se svoji nejpokrocilejsi spanelstinou docela problemy. Nase smesice par slovicek, anglictina a misty i nasrane cestiny zabira lepe. 
Obratem jsme si tedy dohodli spanelskou prohlidku, anglicka byla za 1,5. Prohlidka silne pripominala povestnou akci v krasu s Igorkem, pouze nas vybavili horolezeckym vybavenim. Do praktickeho kurzu slanovani se zjevil anglicky pruvodce a byl hodne v pohode. Petruska sjela jako po masle a dole nas fotila, jen na me se to ucila. Po exkurzi jsme hladovi prijeli do letoviska Uspallata, hodili obed a vyrazili na prirodni most Puente del Inca s rozborenyma laznema. Cestou vzhuru jsme stihli jeste svihnout par fotek Aconcaquy,  nejvyssi hory, ikdyz se po ni valeli mraci. Posledni dilecek skladacky vyletu byl kriz odlity z del po miru s Chile stojici v prusmyku presne na hranicich. 8 vecer a strasna kosa. Cesta zpatky probihala potme a dole utikala. Pred Mendozou solidne zhoustl provoz a tak tak jsme nevlitli do jedne z retezovek, brzdilo se i ocima. Obecne auta se tu pohybuji  docela prazvlastni, hodne to svadi u uvaham, jestli tu existuje neco jako technicka nebo staci to, ze auto nejak jede. Kazdopadne vetsina aut ma mensiho nebo vetsiho pavouka na prednim skle, obcas to vypada, ze sklo drzi jen silnou vuli ridice. 
Dorazili jsme utahani pred pulnoci, takze zaverecny vecirek byl bez steaku, supli jsme 2 lampy vina a ve 3 sup na kute. 
Najeto 400, celkem 1950. 

Par postrehu
Sever Argentiny je relativne osidleny a pro Evropana  neni vubec sokujici, pripomina asi nejvic Portugalsko az na velke vzdalenosti, ktere je treba prekonavat.  Sem tam slum, toulavi psi, trosku vic zebraku v hospodach, ale jinak pohoda a trosku horsi EU standard. Cesty slusne, od Aires ubyvaji dalnice, ale cesty povetsinou na urovni silnic prvni tridy. Zajimava jsou auta, mist si clovek pripada jako v muzeu dopravy v Tatre Koprivnice. Auta stara 40+ vubec nejsou problem. Holt to neni jak v Evrope, kazdych 5 let nove auto. 
 O stejcich netreba psat, ale jidlo jinak hlavne kure, pizza, testoviny, ale kdo by to tady zkousel, ze :) Obsluha povetsinou mluvi jen spanelsky, ale da se domluvit, protoze chteji. 
Ubytovani je snadne sehnat a uroven kolem 500 na hlavu uplne v pohode, pokud clovek neresi nejakou tu pavucinku, spadlou omitku nebo nedovirajici dvere. 
Je prima, ze tu nepohybuje moc turistu. Daji se potkat v destinacich jako Mendoza, ale v hodne snesitelnem poctu.