Tercera parte de la Argentina

Dalsi dil sagy s cilem provokovat vsechny aktualne pracujici :)

4.2. Mountain trip
Rozhodli jsme se, ze je nacase udelat turu v horach, protoze nase zadnice jiz byly znacne osezeny z aut. Jeste predtim jsme vyrazili zkusit vymenit vuz c. 2, qarenta mu neudelala dobre - nesla zaradit 4, podezrele smrdela spojka, blbe to brzdilo a prasilo se do kufru (a to fakt huste :). V pujcovne nam rekli, ze to rozhodne nejde vymenit, ze to pujde to opravy. Smesici umnych lzi a polopravd (polovinu vypravy tvori pravnici) nakonec k vymene doslo, ale aspon nam dali mensi hatchback Fiat Palio. Kolem 1 (v 5 vavriho casu) jsme dorazili k Cerro Cathedral a nechali se mastnacky vyvezt lanovkou kamaztoslo. Vsechny nas to tak vycerpalo, ze jsme museli zajit na obed. Notne posilneni jsme sli kousek nahoru, trosku po sedle a pekelne dolu z kopce. Nejvetsi adrenalin po ceste obstaravali sjezdari na horskych kolech, kteri kolem jezdili a padali. Bylo jich fakt hafo. 
Kolem 5 jsme sesli dolu a u auta zjistili, ze jedna pneumatika na voze c. 1 potrebuje vymenu, ktere se zrucne ujal Janda. Nejzajimavejsi na vymene byl poryv vetru, ktery nas zasypal piskem a kamenim. Za 30 s byl pryc. Po ceste do Barichela jsme nechali kolo opravit za 20 v pneuservisu a bylo super sledovat komplet rucni praci. Borec byl nejen sikovny, ale i sympatico takze s nim probehlo foceni. 
Vecer jsme zkusili mistni pizzu, ktera se prodava uplne vsude, ale je to spis takova buchta. Vino strasne, rychle do postele. 
Ujeto 100 km, celkem 3750 km, ujito par km z kopce

5.2. Za tucnaky
Rano jsme dodrzeli casovy rozpis  - v 7 snidane a rychly start. Dan vybudil pocit, ze nestihame, takze se na prvni benzince usadil za volant Janda a zacala krasojizda. Po predjizdeni dvojite plne cary v zatacce se obe posadky seznamily s mistni policii. Serzant nam vysvetloval, ze takto se nejezdi, nacoz Mara odvedil, ze dobre vime, ze Dan jede jako prase. Respekt vydrzel do dalsi zatacky a vse vyvrcholilo manevrem pri odboceni na letiste. 
Zuskaneho casu jsme chteli vyuzit k posunuti letu o jeden den. Na letisti nas trosku znepokojilo, ze nas let neni na tabuli. Na infornacich nas pan uklidnil, ze se nic nedeje, ze je let o hodinu posunut. Pak pridal, ze zpatecni let byl zrusen. Jak ZRUSEN?!? Zrusen, proste zrusen, nejsou piloti. Nabidka vraceni penez nas neuspokojila a role vyjednavace se ujal Dan. Po cca pulhodine jsme byli na variante letu o den pozdeji - super. Po dalsi ctvrthodine jsme distali navic ubytovani a taxik do hotelu na prestupu - supeeeer. Po dalsi ctvrthodine jsme dostali navic jeste jednu letenku na alternativni let - neuveritelne! 
Letadelko kane byl vrtulacek pro 33 lidi. Behem letu jsme zjistili, ze leti az do Ushuiai, coz byla nase final destination. Po chvilce domluv se zrodil plan na prodlouzeni nase letu v Rio Gallegos. Letuska Lourdes se ukazala jako ucineny andel, kdyz nas hned nekatapultovala, ale vse zacala resit s kapitanem a ten s letistem. Vsechno vypadalo mucho nadejne. Po pristani jsme vyslali Dana vyjednavat letiste, ale mezitim nam Lourdes oznamila, ze letadlo bohuzel bude plne. Tak jsme se smutne sbalili a vystupovali z letadla. STOP wait a minut. Zmena, misto bude. Dan se vraci a oznamuje, ze koupil letenky a zmeni uplatku vyjednal cenu 100 USD. Wow, kdyby se nezjevili 2 borci ve svitich vestach  - error senore. Probehla cca 15 min debata  o cene, do ktere se zapojila polovina letadla. Po cca hodine jsme se odlepili smer Ushuiai. Hodinove zpozdeni - zadny problem!
Vecer v Ushuiai - ubytko, neskutecne namarzovana vecere a do postele o pul 3. 
Ujeto 450, celkem 4200 km, uleteno: strasne moc

6.2. Jeden den na konci sveta
Hned behem usmudlaneho a uprseneho rana jsme vyrazili do mesta do I, kde jsme zjistili, co vsechno nestihneme videt. Podarilo se nam dokoupit, dopsat a doposlat pohledy. Nenechali jsme si ujit prohlidku veznice a vyrazili si koupit listky na nejmin turisticku mrdku - vylet na ostrov H plachetnici pro 10 a na tucnaky. Chvilku dohadovani, vyjednavani a ejhle bylo 3 a vsechny hospody nam zavrely. Tak jsme sli do irske a to bylo fakt fiasko, dokonce meli ani tocene pivo. Chvili jsme se motali, koupili letenku, kterou neslo zaplatit, nakoupili v supermarketu  a vyrazili na cimru. Mezitim dorazili borci (Dan a Vavra) se vratili z plaze jemne kousli a pomahali s vyrobou baget na zitrejsi trip. Nasledne utocil general Castro z leveho kridla, a pak jsme sli spat. 
Neujeto nic, naslapano dost

7.2. Opravdova turistika
Rano jsme s Marou vybehli behat, utekli zdivocelym psum a hned bezeli koupit letenky. V kancelari bylo asi milion lidi, tak jsme si vzali taxik na letiste, kde bylo otevreno od 8. Jenze si to rozmysleli a otevirali az v 10, kdy nam odjizdela plachetnice za 280, tak jsme to otocili. Lodka jela krasne,  moc se nehoupala a videli jsme tulene s kormorany. Presun na ostrov H byl houpavejsi v desti, ale taky v poho. Na ostrove byly divny kytky a vitr, podivali jsme se na ptaky a zpatky. Po prijezdu jsme leteli do aerolinek a povedlo se nam predbehnout celou frontu a prodlouzit rezervaci, i kdyz za jinou cenu, protoze se zjistilo, ze nejsme domaci Argentinci. Tak tak jsme dospurtovali do busu na tucnaky, kde nas skasli o 325 vcetne exkurze, kterou nikdo nechtel. S autobusem plnym amiku jsme s 2 photostopy (neplest s Photoshopem)  prijeli na farmu plnou podivnych sektaru, kteri prodavali predrazene kafe. Cesta za tucnaky zacala super, jeli jsme rychlym nafukovacim clunem 2x200 konu. Po ceste jsme se dozvedeli, ze nas tucnaci snadno uklovou jak v Batmanovi, takze mame chodit pomalu a v klidu. Prochazka mezi tucnaky nakonec byla super. Po ceste zpatky jsme se prospali a vyrazili do chilske restaurace, ktera nam den predtim zavrela, na kraba kralovskeho. Demonicky chilan si nas vsiml po chvili, a pak s nim byla fakt prdel. Trosku nas zklamalo, ze kraba nedonesli v celku, ale k jidlo byl dobry. Celkova unava nas vsechny dostihla, takze jsme se po pulnoci dostali do postele. 
Ujeto 160 km v busu, 30 na motoraku a 35 na plachetnicina motor. 

8.2. Fly away
Ranni behani nam prekazil dest, takze jsme vyrazili zaplatit letenky. Pred polednem jsme taxiky odjeli do parku Tierra del Fuego na cca 12 km  trip. Vybre asi po 2 km vypovedelo sluzbu koleno, co by ji mohly zavidet i mlady holky, takze to otocila. My jsme sli kolem jezera a fotili, sem tam se nam ztratil Mara, ake jinak jsme si uzivali super krajiny. Na obed tradicne v case vecere jsme si dali steak, extremne juicy na prani Dana. Na cestu zpatky jsme  vyuzili collectivo, ktere nas vzalo pro bagly a na letiste. Tam ale zacala anabaze s cenou. Ridic chtel dohodnutych 175 z parku (cca 30 km) a dalsich nedohodnutych 100 z centra na letiste ( cca 3 km). Nakonec na nas zavolal letistni policii, ktera umela anglicky stejne dobre jako on a podobne na tom byla s inteligenci. Vzhledem k tomu, ze jsme meli cas do odletu, tak jsme se bavili tim, jak se stridali tlumocnici, kteri nam v podstate vsichni dali za pravdu. Nakonec borec dostal 50, zbrane sly dolu a my mohli odletet. V El Calafate nas svezl taxik z letiste a zrovna jsme si domluvili odvoz na ledovec druhy den. Nasli jsme si hotel s bazenem, nalozili se do nej a vecer vyrazili do viru dvanactitisicoveho velkomesta. 
Uleteno 500 km, naslapano 12